Dreams (1D|CZ)

15. Kapitola

"Waking up beside you i'm a loaded gun!" začneme se Sam zpívat refrén a poskakovat na louce.

Písnička se asi v polovině vypne, protože se mi vybije mobil. Ani se nedivím, jelikož už je osm večer a my tady stále děláme kravál a blbosti.

,,Sklidíme to už?" kouknu se na Sam a ta jen přikývne.

Opatrně naházíme všechny misky zpátky do batohu a složíme deku, kterou se pokusím narvat k miskám.

,,Nevím, jak ty, ale já už skoro vůnec nic nevidím," ozve se Sam, když posbíráme poslední věci.

,,Asi tak. A to máme vybité mobily, takže si nemůžeme ani posvítit na cestu. Jestli se někde po cestě nevysypeme do příkopy, tak to budeme muset oslavit," podotknu a Sam se uchechtne.

,,Ale ber to pozitivně. Pokud se ztratíme, tak nás stejnak dříve, nebo později začnou hledat. A zbyly ještě nějáké maschmallow bonbóny, takže o jídlo nebude nouze."

,,O jídlo možná nebude nouze, ale o záchod určitě," zašklebím se a posunu se blíž k Sam, když se mi zdá, že odněkud slyším kroky.

,,Ale prosímtě, do teď jsi to vydržela, tak vydržíš i těch pár minut. A jen tak pro zajímavost, taky jsi slyšela kroky?" druhou větu řekne docela přiškrceně.

,,Uh, jo. Ale určitě to kroky nebyly, to si s námi jen hraje naše představivost. Víš, jak to je. Když se koukáš na horor a pak v noci ležíš sama v posteli, taky se ti zdá, že všude slyšíš kroky a různé strašidelné zvuky a vidíš divné siluety a podobně. A přitom si to jen představuješ," snažím se nás uklidnit.

,,Představivost? Když to slyšíme obě? To tady telepatizujem, nebo co? Vidělas ty horory, dvě holky samy v lese, samé hnusné příšery a duchové, pomatení psychopati se sekerama. Já nechci umřít!" vyjekne a chytí mě za ruku.

Dobře, teď už se začínám fakt bát.

,,Slyšelas to?" zašeptám, když z lesa zaslechnu dupot.

,,Jo," řekne Sam ještě potišeji, než já, a velice pevně mi stiskne ruku, až jí zbělají klouby.

,,Utíkej!" vykřiknu, když se křoví vedle nás pohne a obě se rozběhneme.

Zakopnu o kořen stromu a švihnu sebou na zem. Okamžitě se zvednu a kouknu za sebe, než se otočím na Sam, která běží stále dál.

,,Sam, stůj! My jsme takové krávy. Vždyť je to ježek!" zakřičím a se záchvatem smíchu si sednu na vedlejší pařez.

Můžu vidět, jak její blonďaté vlasy přestanou vlát ve větru, když se zastaví. Pomalým krokem se ke mně rozejde a když je jen několik metrů ode mně, můžu vidět, jak se směje.

,,Tak tohle je moc," plácne se do stehna a vybuchne smíchy, než se sedne vedle mě na zem.

Trvá nám pár minut, než se uklidníme a jsme schopné zase normálně uvažovat a jít. Když už vidíme světla jejich chaty, trošku si pospíšíme. Sam hodí deku do pračky, zatímco já v kuchyni vyndám použité misky.

,,Tak co, jak jste se bavily, holky?" příjde za námi Sarah a sedne si ke stolu.

Obě v tu chvíli vyprskneme smíchy a Sarah na nás jen nechápavě kouká.

,,Bylo to skvělé! Tolik jsme toho snědly a nafotily. Zazpívaly jsme si snad polovinu písniček, co existují a tím zřejmě vyplašily i lesní zvěř, ale nevadí. Pořádně jsme se vyblbly. A kdybys nás viděla před chvílí," začne Samantha vyprávět a na konci přestane, protože se zase rozesměje.