Dreams (1D|CZ)

9. Kapitola

Trochu sebou trhnu a rychle se posadím. Rozespale se rozhlédnu kolem sebe a zjistím, že jsem usnula u sledování videí. Zapnu lampu, která je kousek ode mně a zhrozím se, když v obrazovce notebooku, který se stihl vybít, zahlédnu svůj obličej. Na pravé tváři mám obtisklou klávesnici. Bezva. Fakt super.

Hodiny na mém mobilu ukazují teprve jedenáct hodin večer. Moc jsem toho teda nenaspala. Vstanu a promnu si unavené oči, než se odeberu do koupelny a dám si rychlou sprchu. Mé pyžamo se zkládá z kratších černých kraťas a šedého tílka. Vlasy si sepnu do drdolu, abych je měla ráno vlnité a pak už spokojeně zalehnu do postele.

Poté, co asi půl hodiny blbě čumím do zdi, se zezdola ozve rána. Trošku poskočím, protože mě to poleká a zaposlouchám se do ticha, abych mohla odhadnout, co to bylo. Zorničky se mi šokem rozšíří, když zaslechnu ženské hlasité zasténání. To si ze mně musí dělat srandu! To nemůžou myslet vážně. Vždyť ví, že jen o patro víš jsem já, tak je asi logicky musím slyšet. Ozve se to znova.

Otočím se na břicho a začnu hystericky křičet a mlátit do polštáře. Když to po pěti minutách neustává, zabořím hlavu do polštáře a hraně zapláču. Co jsem komu sakra provedla? Nemohli si to nechat na jindy?

,,Ježíši Kriste!" vykřiknu a najednou všechno dole utichne.

Se spokojeným úsměvem se otočím na bok a peřinu si vytáhnu až ke krku. Srdce mi začne rychleji tlouct, jakmile zaslechnu kroky na schodech. Prosím, že to nejdou dělat ke mně do pokoje. Dveře se pootevřou a kužel světla z chodby osvítí můj pokoj. Okamžitě pevněji zavřu oči a čekám, co bude.

,,Amando?" ženský hlas tiše zavolá.

Mlčím.

,,Asi mluvila ze spaní, Davide," uslyším, jak tiše zašeptá osobě na chodbě.

Pak se dveře zavřou a já si oddechnu. Právě jsem se vyhla velmi trapnému rozhovoru. Ještě, že tak.

Radši si do uší strčím sluchátka, díky čemuž zamezím zvukům z přízemí, aby mi dál znechucovaly život, zapnu náhodné přehrávání a písní Something Great z alba Midnight Memories se nechám unést k bezesnému spánku.

.......

Ráno, když mi zazvoní budík, jsem okamžitě na nohou. Díky písničkám, které mi k spánku hrály celou noc se mi spalo perfektně. Trochu se zašklebím, když si vzpomenu, co se v noci dělo. To je opravdu nenapadlo, že jsem je slyšela? Jsem snad až tak moc neviditelná?

,,Asi jen křičela ze spaní, bla bla bla," napodobím hlas Cheryl a rozhazuji u toho rukama.

Musím se hlasitě rozesmát, když v zrcadle na skříni zahlédnu, jak vtipně při tom vypadám. Ze skříně si vytáhnu černé džíny s potrhanými koleny a černé tílko.

Z věšáku sundám svou oblíbenou červeno-černou kostkovanou košili a obléknu si ji na tílko, zavazujíc dole u pasu na košili uzel, protože ji mám moc velkou. Ani se nedivím, když jsem ji kupovala v pánském oddělení. Ale nikde jinde neměli přesně tuhle košili a já ji potřebovala, protože ji měl Harry a strašně se mi líbila.

Rozpustím si vlasy z drdolu a pousměju se, když to mělo přesně takový efekt, jaký jsem chtěla. Vlasy mi ve velkých vlnách padají na ramena a záda. Ještě si rychle řasenkou zvýrazním řasy a pak v rohu pokoje popadnu tašku a seběhnu dolů, kde panuje ticho.

Z plechové velké misky u okna vytáhnu jablko a mandarinku a s balíčkem ořechových sušenek to narvu do tašky k učebnicím. I když toho stále moc nenajím, můžu se o to pokusit.