Dreams (1D|CZ)

6. Kapitola

Šestnáctiletá dívka se s šokem rozhlédne kolem sebe, zjišťujíc, že se ve svých šedých kalhotech a černém tričku nachází v polosedu v prázdné vaně. Když se po pár sekundách snaží postavit, nejde to. Jako by ji někdo připoutal neviditelnými pouty k větší vaně. Začne sebou škubat, se stále více rozšiřujícíma se očima, ale její tělo se ani nehne.

,,Pomoc!" zakřičí, ale z jejich popraskaných rtů nevýjde ani hláska.

První slzy si vyhledají cestu z jejích vystrašených očí a spustí se po dívčiných tvářích. Další zavzlykání, které ovšem znovu nejde slyšet, se vydere z jejich úst, když spatří špunt v přední části vany, který by měl zabránit tomu, aby voda protékala do odpadu. Teď tam ale žádná voda netekla a dívka nevěděla, že ani téct nebude.

,,Pomozte mi někdo!" další zoufalé zavolání, na které nikdo nereaguje.

Vzlyky se zdvojnásobí, když pod sebou spatří vytvářející se kaluž. Krvavou kaluž.

,,Ne, ne, ne! Co se to děje? Pomoc!" nenechá se odradit a spolu se vzlyky křičí.

Ovšem zbytečně.

Červená tekutina pod ní se začne rozlévat do koutů vany a dívka se slzícíma očima sleduje, jak se červená vsakuje do jejich světle šedých džínů. Stále silně pláče a trhá svým nehybným tělem. Začne panikařit, když se hladina krve začne zvyšovat a během dvou minut je v úrovni jejího pasu.

Nachází se v poloze, kdy se její nohy opírají o stěnu vany před sebou a hlavu má na druhé straně, opřenou o bílý povrch. Je si zcela jistá, že pokud hladina krve bude i nadále stoupat, brzy bude v úrovni jejího krku, neli výše.

,,Ne, já nechci umřít!" další němý výkřik opustí její rty.

Po několika minutách už není schopná dále plakat. Její tváře jsou nasáklé slzami, oči ji pálí z několika minutového pláče a tmavě zbarvená tekutina se nyní vsakuje do černého trička. Hladina krve se nachází u jejich prsou a stále stoupá výš. Dívka už se nesnaží křičet, ani sebou trhat a různě házet. Ví, že je to zbytečné. Přejde dalších sedm minut a Amanda musí utěsnit svá ústa, jelikož se krev začne dotýkat jejího spodního rtu a za žádných okolností nesmí dovolit, aby se jí ta hustá tekutina dostala dovnitř.

Dívčiným tělem prolétne vlna paniky, jakmile hladina dosahuje jejího vrchního rtu, ale pak se okamžitě uklidní. Utopí se v krvi. Ve své vlastní krvi. Je s tím smířená.

Jedna malá slza se objeví v koutku oka a rozuteče se po tváři dolů, když se krev dotýká nosu. Naposledy se zhluboka nosem nadechne a vzápětí dech zadrží. Krev se rozlije do nosních dírek dívky, ale ta ji nepouští dovnitř. Plíce, ve kterých kyslík rychle ubývá, začnou vnitřně bojovat o nadechnutí, ale Amanda nemůže. Nechce se utopit ve vlastní krvi.

Najednou hladina krve začne stoupat rychleji a to donutí dívku zavřít oči, aby se jí tam ten hnus nedostal. Bolest začne škubat jejím tělem, protože už minutu nedýchá a právě ta bolest donutí mladou dívku otevřít oči, ústa a povolit nos, díky čemuž jí krev nateče do těla a s nádechem, plným tmavě červené krve, upadne do šoku. Najednou se neviditelná pouta rozepnou.

,,Sakra!" vyletím do sedu a okamžitě se rozběhnu do koupelny.

Rukou si setřu vrstvu potu z čela a spláchnu, než si po umytí utřu ruce do ručníku a sednu si na zavřený záchod.

Už jsem si zvykla, že se mi vždy zdají krvavé sny, když mám mít své dny, ale nikdy to nebylo tak moc děsivé, jako teď. Vždy to byla nějáká blbost, jako tekoucí krev z nosu, nebo se mi voda v akvárku změnila v krev, ne, že bych měla akvárko, ale nikdy jsem se netopila v krvi. Docela nechutný.