Dreams (1D|CZ)

10. Kapitola

Ode dne, kdy jsem se pohádala se Samanthou a Ryanem uběhlo několik dní. Až teď si nějak začínám uvědomovat, jak jsem vyváděla. Přehnané reakce obvykle patří k těm sedmi nejhorších dnům v měsíci, ale takhle přehnaně jsem se ještě nikdy nechovala. Je možné, že mi z tolika událostí najednou trochu přeskočilo a pak jsem začala vyšilovat, ale co mám teď asi tak dělat, když jsem si rozhádala kamarády a naprosto a bez rozmyslů ponížila tátovu snoubenku. Myslím si, že mám nárok na to být na tátu naštvaná a zlá, ale Cheryl si to nezaslouží. Ona nemůže za to, co táta udělal a pořád ještě dělá. Měla bych se jí omluvit.

Rychle seběhnu schody, abych zastihla Cheryl. S tátou odjíždí na víkend, takže zase budu dva dny sama doma. Táta zrovna zavře dveře a Cheryl si obléká kabát, když doběhnu do chodby.

,,Uhm, ahoj," s trapným pocitem ji pozdravím.

,,Ahoj Amando," mile se pousměje a výčitky svědomí se rozrostou ještě více.

Na co jsem sakra myslela, když jsem na ni v to ráno vyletěla?

,,No, nevím jak začít," přešlápnu a Cheryl zapne poslední knoflík kabátu a pak se sehne, aby si zapla kozačky.

,,Já, moc bych se ti chtěla omluvit za to, co jsem předtím řekla. Neměla jsem právo se k tobě takhle chovat a opravdu mě to mrzí. Nebyla jsem sice v tu dobu zrovna ve své kůži, ale to mě neomlouvá. Fakt se moc omlouvám," co nejrychleji vyhrknu a pak se otočím, abych mohla zmizet nahoře.

,,Počkej!" zastaví mě vykřiknutí a já se otočím.

,,Chápu tvou reakci. Zřejmě bych reagovala stejně, kdyby si můj táta domů dotáhl nějákou ženskou, kterou jsem nikdy neviděla a ještě by mi oznámil, že jsou zasnoubení. Nic si z toho nedělej. Snad se pak spřátelíme a budeme spolu vycházet. Tak se měj," pousměje se, mávne na mě a pak zmizí za hlavními dveřmi.

Fajn, tak tohle jsem opravdu nečekala. Čekala jsem křik, opovžlivé pohledy a nadávky, ale ona ke mně byla milá a ještě mě chápe. Neuvěřitelný.

Trošku zmatená se vydám ke kuchyni, abych si dala cereálie s mlékem. Medové kroužky jsou nejlepší. Opatrně do sebe házím kroužek za kroužkem a přemýšlím nad tím, jak se udobřit se Sam a Ryanem. Nemůžu čekat, až do sebe někde narazíme, budeme mlčet a jen na sebe blbě koukat. Měla bych k nim zajít.

Misku i s lžičkou umyju a poté je dám do myčky. Na ledničce s všimnu vzkaz.

Zatop v krbu a hlídej to, aby třeba neprasklo sklo, nebo něco. Hlavně ukliď!
-Táta

Jen nad tím protočím oči a lísteček vyhodím. Proč to nemohl udělat on? Musel si zase něco dokazovat, tak ve čtvrtek koupil krb. Ještě nikdy jsem v krbu netopila. Jestli s tím něco udělám, tak ať po mně neřve. Může si za to sám.

Obleču si starší tepláky a volnější tričko, protože nějak tuším, že to bude sranda. Sednu si před černý krb a začnu přemýšlet, jak na to. Opatrně otevřu dvířka a vložím dovnitř dvě polínka dřeva. Když mi dojde, že to asi silou vůle nechytne, vstanu a v kuchyni popadnu zapalovač. Zažehnu oheň na zapalovači a snažím se podpálit dřevo.

Když to po dvou minutách nechce chytnout, vytáhnu dřevo ven a švihnu tím o podlahu. Tohle není normální. Všimnu si tenkých třísek vedle krbu a tak jich co nejvíce nacpu dovnitř. Přidám i pár kuliček z novin, třeba by to mohlo lépe chytnout. Škrtnu zapalovačem a papír začne hořet. Trošku to smrdí, ale třísky chytnou, takže to ani moc neřeším.

,,Ha! Hoří to!" s radostí povyskočím.

Hodím tam ty dvě polínka a sleduju plápolající oheň, aby mi to nevyhaslo. Asi by mě jeblo, kdyby to po tak dlouhé době, co jsem se to snažila zapálit, zhaslo. Asi bych rozbila to sklo na dvířkách. Zuřila bych.