Království Fantazie

2. kapitola

Lie už je 12, a o tom že dřív hodně snila ani neví...

Lia se vracela ze školy předčasně, udělalo se jí ve škola zle. Učitelka jí řekla že má jít domů, přece jenom to má od školy kousek. Když jde Lia ze školy, prochází kolem lesa, nikdy v něm nebyla a ani být nechce. Když dívka kolem něj prochází, cítí zvláštní pocit, ale nikdy to tetě neříkala, že z toho lesa má špatný pocit.

Lie se ve škole špatně dýchalo a motala se jí hlava tak si tu cestu domů chtěla prodloužit, aby se nadýchala čerstvého vzduchu.

„V lese se mi bude dýchat dobře" usoudila.
„Ale ten les není obyčejný"

Lia skoro omdlela jak se jí špatně dýchalo.

„Asi mi procházka lesem jen prospěje"

Opět cítila neobvyklý pocit když procházela lesem, ale dýchalo se jí mnohem lépe.

A najednou nastal problém, musela se rozhodnout jestli půjde doprava nebo doleva. Obě cesty se ztrácely v mlze.

Tohle Lia nečekala. Která cesta vede k domovu? Ptala se sama sebe.
Tím postáváním se jí znovu udělalo špatně, a měla obrovskou žízeň.

„Oukej, ta pravá bude pravá, jak říká teta"

Vítr jí cuchal vlasy, a jelikož měla jen slabou mikinu, byla jí zima.
Její hnědé vlasy létaly vzduchem a oči ji štípaly.

V korunách stromů se ozvalo krákání.
Lia se těšila domů, než jindy, a potřebovala se něčeho napít, a to to rychle.

Po dvaceti minutách se zdála být cesta nekonečná, jenže pak se ztratila.

„To je snad zlý sen!"

Před sebou měla jen stromy, stromy a zase stromy.
Lia si pomyslela, že tady se lidi otočili a běželi domů. Asi to nebyla pravda ale možné je všechno.

„To se musím vrátit? Kašlu na to, půjdu mezi stromy, někde to končit musí!"

Po pěti minutách našla malou studnu.

„Juhů! Mám pití... Teda pokud je to pitné"

Šla blíž, a zjistila, že voda sahá až po okraj. Tak svoje dlaně namočila a voda byla úplně čisťounká.
Lia pokrčila rameny a napila se.

Pak se svět zachvěl a upadla k zemi, všude viděla jen růžovou barvu a pak...