Království Fantazie

24. kapitola

Ráno Lia vyskočila z postele dřív, asi o pěti. Šla se hned převléct, vyčistit si zuby, učesat se, a pak si namazala chleba s medem a čekala, až přijde teta, aby se s ní rozloučila.

„Týjo! Ty už jsi vzhůru?"

„Ne, teto. Ještě spím"

zavtipkovala Lia.

„Tak ahoj!"

Rozloučily se.

Lia šla, až došla k lesu. Normálně by zabočila a šla vedle lesa, teď ale šla rovnou za nosem. Z téhle strany tam žádná cesta nebyla, a taky jí dlouho trvalo, než došla na tu krásnou mýtinku. Asi půl hodiny šla, než se před ní začalo objevovat světlo a začaly postupně mizet stromy. A pak došla k tomu, k čemu moc chtěla. Ke studánce. Měla strach, že se jí to už nepodaří. Co když tam směla jen jednou? Co když se objeví někde jinde? Co když to předtím byl opravdu jen sen, a pak ji bude bolet břicho, protože pila špinavou vodu? Za zkoušku nic nedáš, což v tomhle případě neplatilo. Lia z celého srdce doufala, že se tam dostane. Voda stále sahala po okraj. Pro jistotu se Lia koukla na hodinky

„Půl sedmé! Cože? Už?"

Nevěřila Lia. Ale moc to řešit nechtěla, tak prostě do hrsti nabrala vodu, a než jí vytekla, napila se. Svět se zamotal, a náhle se cítila jako na lodi na rozbouřeném moři. Než se tam objevila, uvědomila si, že má na zádech tašku. Byla u studánky, ale byl večer, a měla na sobě šaty (bohužel i batoh), a u ní byla Krystal.

„Miláčku!"

Řekla Lia Krystal, a pohladila ji po hlavě. Teď bylo celekem pravděpodobné, že se tady zastavil čas. Protože Krystal by nejspíš utekla, a nebyla by možná ani tma.

„Jaj, ten batoh! Co s ním?"

Vyděsila se Lia. Nechala se unést přítomností svého koně a že se sem opravdu dostala. Krystal ukázala hlavou na svůj hřbet, byl tam složený plášť.

„Jo! Dám si to na záda, a přes to dám plášť! Geniální"

Lia udělala to, co řekla. Pak nasedla na koně, teda jednorožce, a doklusaly na zámek. Tady se Lia musela s Krystal rozloučit, za bránu už nesměla. Proto ji zavedla za zámek do stájí. Lia si povzdychla a odešla na zámek.

Teď už Lia věděla, že se čas neposunul, a hodně se jí ulevilo. V sále bylo veselo, většina princů a králů bylo asi opitých, hudba hrála divoce, všude se ozýval smích, všichni rozesmátí, a nikdo si nejspíš ani nevšiml, že Lia, tedy princezna Lizette, chybí.