1. kapitola

160 24 4
                                    

Lia Green žije se svojí tetou, protože její rodiče pracují v Anglii, a domů jezdí málokdy.
Když byla Lia mála a chodila do školky, tak její fantazie nadobro skončila.

Do toho dne Lia většinu svého času trávila tím, že snila o jiném životě plném radosti a nikdy se netrápila . Ale v ten den to skončilo.
Ostatní děti ve školce si hrály, jen Lia seděla na lavičce a jako vždy snila. Nikdo nevěděl, o čem sní, ale ani si toho nevšímali. Jen jednu holku, nejstarší ze školky, a ji to štvalo.
Pokud zrovna Lia nepřemýšlela, tak to vyprávěla své nejbližší kamarádce. Klára- ta nejstarší holka je poslouchala, a strašně ji to štvalo.

Tak se rozhodla jít za ní a říct jí to z očí do očí.
„Tak poslouchej, Lio! Abys věděla, jsi opravdu BLBÁ! Myslíš si, že jsi nějaká princezna? Ne, nejsi! Jen si to myslíš, přestaň s tím! Všechny to štve, tak laskavě skonči s tím představováním! Není to pravda a ani nikdy nebude! Vymýšlíš si to, a to je celé! Musí být toho konec!"

Pak za ní přišla její nejlepší kamarádka.

„Klára má pravdu, Lio."

Jejich učitelka je uslyšela a tu situaci přišla vyřešit.
„Děvčata, nechte Liu být!"
A odvedla plačící dívku bokem.

„Nic si z toho nedělej" a utřela jí slzy.

„Oni mají vždycky pravdu, já musím přestat snít"

A od té doby se k tomu nikdy nevrátila.
Žila normální život bez fantazie, od té doby měla život bez nadějí a plný smutku.

Království FantazieKde žijí příběhy. Začni objevovat