Království Fantazie

18. kapitola

Všem to na plese moc slušelo. A podle všech to slušelo také Lizette. Opravdu, mnoho lidí jí róbu chválilo.
Liz všechno zvládala, a dařilo se jí. Pak přišel čas na společný tanec. Teresa tančila s někým, koho Liz vůbec neznala. A matka jenom seděla, a divně se na Liz usmívala.

„Tolik princů s tebou chce tančit."

Když se Lizette otočila, uviděla velkou "hromadu" princů.

„Smím prosit?"

Ptal se jeden.

„Mohu si s vámi zatančit?"

Všichni najednou se jí ptali. Pak se z té hromady prodral jeden celkem hezký princ. Liz byla ta tvář nějak povědomá. Najednou se ten chlap zeptal

„Zatančíme si?"

Lizette mu chtěla říct něco jako: vy se tím davem prorvete a ještě se mě tak pitomě zeptáte? To mu ale samozřejmě neřekla. A ten hlas byl Liz hodně, hodně povědomý.

„Omlouvám se, zapomněl jsem se představit"

Ostaní princové za ním už odešli.

„Princ Edward druhý"

Matka ji popostrčila, aby mu ruku podala. Tak to mu ji donuceně podala.
Hudba začala hrát a oni začali tančit. Na něco se jí ptal, jenže ona se musela soustředit ma tanec.

„Ehm, jak se vám spalo? Těch sedm let?"

Raz, dva, tři, otočka...

„Vy jste asi zapomněla mluvit, jak vidím"

„Aj, omlouvám se."

Ten je ale drzej! Mám mu říct, aby se choval slušně?

„Ehm, neznáme se odněkud?"

A do háje! Je to ten chlap, co mě dovedl ke stájím! Nesmí mě poznat, to by byl velkej průšvih!

„Vždyť jsem princezna. Určitě mě znáte"

Řekla Liz a přitom zvládla počítat kroky.

„Ach, ano. Ale váš hlas je mi nějak moc povědomý"

Ježkovy voči!

„Jakoby jste mě nikdy neslyšel promlouvat"

Jo! Nemá co říct!

„Jednou v noci jsem potkal dívku, která hledala..."

No to ne!

„Princi, v noci všichni spí. A i vy máte spát. Takže.... Co jste dělal v noci venku? Zabloudil jste?"

Zatvářil se rozpačitě.

„Můj kůň utekl"

„To by jste měl přikázat služebnictvu."

„Jenže já jsem vás slyšel!"

Zařval

„Prosím? Vy si na mě, na mým bále, dovolujete? Můžu zavolat stráže"

Odtančili bokem od lidí.

„Vy jste tak.... Já jsem se s vámi vidím poprvé! Takže mě nechte!"

„Omlouvám se, ale pokud porušuejete..."

„Strá-"

„Né! Dobře, asi jste to nebyla vy"

„Tohle vám tady celou dobu říkám! Vůbec nevím, o čem mluvíte!"

Lizette byla strašně naštvaná, naštěstí je nikdo neposkouchal. A ani se na ně nikdo nedíval.

„Ale-"

To už princezna nechtěla poslouchat. Utekla z hlavního sálu ven.