Splněný sen

Pardubice

Ve vlaku jsme strávili asi jednu a půl hodiny a za tu dobu jsme toho moc nestihli,protože asi po deseti minutách mi Klárka usla na klíně.Tak jsme si povídali skoro celou cestu s Kamčou a dozvěděl jsem se toho o Klárce hodně a teď už určitě vím,že ji miluju,na chvilku jsem potom usnul.,,Už jsme v Pardubkách"lomcovala se mnou Kamča abych se vzbudil.,,Hmm"Rozespale jsem ze sebe vydal takový prapodivný zvuk.Klárka už byla dávno vzhůru,tak jsem ji dal pusu na čelo a rychle jsem si nasadil bundu,čepici,vak a šel jsem ke dveřím.,,Pardubice Hlavní nádraží"zazněl ten otravný hlas té ženy co to vždy namlouvá.Tak jsme vystoupili a vyměnili jsme si telefonní čísla a adresy.,,Bydlíš hodně daleko ode mě Klárko"řekl jsem smutně,Klárka mě obejmula a řekla ,,neboj,vzdálenost pro nás není nic a já udělám všechno proto abych tě mohla vídat co nejčastěji."Je pět hodin a já jsem holky doprovodil k jejich domům,které bydlí hned vedle sebe a když jsme byli u domu Kamči,tak se s námi Kamča rozloučila a já jsem zesmutněl a nebylo to jenom kvůli tomu,že odešla Kamča,ale bylo to hlavně kvůli tomu,že se budu muset rozloučit s Klárkou,ale to nechci,snad se brzy zase uvidíme.Tak moc ji miluju a to jenom za takovou chvilku.,,Honzíčku,tak tady bydlím"řekla Klárka a já jsem řekl,že to tu mají hezké,ale že je škod že se už budeme muset rozloučit.,,Ale vždyť jsou prázdniny a navíc jsem sama doma a sama bych se tu bála,nechceš tu se mnou na pár dní zůstat?"vyhrkla snad rychlostí světla Klárka.,,Vážně bych mohl?Vždyť se známé jenom pár hodin."odpověděl jsem.,,Ale já tě znám už několik let přes videa a mamce jsem o tobě pořád básnila."řekla rozesmátě.,,Aha,no"usmál jsem se,ale ona můj smích zastavila polibkem,který jsem ji opětoval a stalo se z toho líbání,které trvalo velice dlouho a když jsme se konečně odtrhli,tak Klárka navrhla že bychom mohli už jít dovnitř.Tak jsme vešli dovnitř a Klárka mi všechno ukázala a šli jsme do jejího pokoje,sedli jsme si na její postel a přemýšleli jsme co budeme dělat.

Z pohledu Klárky
Když najednou Honzu napadlo že bychom se mohli dívat na nějaké filmy,ale nemohli jsme se dohodnout na který film se budeme dívat.Já jsem chtěla Divergenci,nebo Hvězdy nám nepřáli,ale Honza chtěl buďto Star wars,nebo Zvonilku (:D tak určitě na Zvonilku no)a tak jsme se nakonec dohodli na filmu Noc v Muzeu.Tak jsme se koukali a smáli jsme se u toho jako retardi a asi si sousedí říkali co to asi je,ale to nám bylo jedno a když film skončil,tak jsme si s Honzou lehli na postel,Honza mě objal,dal mi pusu do vlasů a já jsem v jeho objeti usnula.

Z pohledu Kamči
Rozloučila jsem se s Klárkou a Honzou před mím domem a oni spolu ruku v ruce odešli.Doma jsem nevěděla co mám dělat,tak jsem si šla projet facebook.,,Uživatel facebooku Vadim Tkačenko vám poslal žádost o přátelství"Zobrazilo se mi na displeji mobilu.Přijala jsem tu žádost a za necelých 5 minut mi přišla zpráva.
Vadim-V
Kamča-K
V:Ahoj princezno :3
K:Ahojky Vadimku :)
V:Už teď mi chybíš :(
K:Vždyť jsi mě ještě před hodinou viděl :D
V:To je už strašně dlouho :/
K:Ty jeden kulišáčku můj :* :D
Vážně jsem mu poslala tenhle smajlík?To snad není pravda.
V:Ale ty jsi moje královna a potřebuju tě vidět :)
K:Ok,někdy se uvidíme :)
V:Jak někdy?Hned se podívej z okna :D
K:Ok
Rychle jsem mu odeslala poslední zprávu a běžela jsem k oknu,odhrnula jsem závěsy a nemohla jsem uvěřit svým očím.Váďa tam stal a naznačil mi,ať mu jdu dolů otevřít,že mu je zima.Tak jsem rychle běžela dolů ke dveřím a odemkla jsem a za dveřmi stál ten úžasný kluk jménem Vadim Tkačenko a v ruce měl kytici růží a v druhé ruce držel plyšového medvídka s nápisem ''I ♡ you" a řekl ,,To co říká ten méďa k tobě cítím" a začervenal se a já jsem ho políbila.

Ahoj všichni po trochu delší době tu máte další díl a abych vám vynahradila to čekání,tak jsem ho udělala trochu delší,tak doufám že se vám líbil a snad brzy vydám další díl tak zatím ahojky. :)
Dnes to bylo 734 slov.