Splněný sen

Co se mnou bude?!

Když jsem se probudila, tak jsem si myslela, že to byl jenom sen a že se probudím vedle Vadima a všechno bude zase v pořádku. Začala jsem potřebovat na záchod, ale když už jsem se chtěla začít zvedat, tak jsem zjistila, že jsem připevněná provazy k nějaké posteli. Vlastně tahle místnost, ve které jsem se nacházela, byla velmi zvláštní..Jediné co tu bylo, byla postel, ke které jsem byla přivázána a vedle postele skříň s různými bičíky a páskami a jinými mučícími pomůckami. Okna byla zabedněná, aby ani paprsek světla nepronikl ke mně. Začala jsem se klepat (A to ne jenom proto, že jsem potřebovala na záchod). Propadla jsem v paniku. Chtěla jsem začít řvát, ale nějak to nešlo. Měla jsem zalepenou izolepou. Najednou někdo vešel do místnosti. Myslela jsem si, že je to Denis, ale ne, byl to Vadim. Věděla jsem, že všechno bude brzo v pořádku a že mě odsud dostane, ale to se nestalo. Vadim vešel a řekl: ,, Ahoj Kamilko, určitě jsem ti chyběl, byla jsi tak najivní, že sis myslela, že se do tebe po takový chvilce zamiluju.." Nevěděla jsem, co se děje, byla jsem hrozně zmatená.. ,,Celou dobu to byl jen můj a Denisův plán, jak se ti pomstít za to, že jsi od něj odešla, budu mít hodně prachů za tebe a občas si tě budu moct půjčit." Najednou mi odlepil izolepu z pusy, abych mohla mluvit. Na slovo jsem se však nezmohla, místo toho jsem začala brečet. ,,Co jste udělali s Adamem?!'' Dostala jsem ze sebe. ,,O toho se bát nemusíš, ten je v pořádku, jen jsem mu tak trochu ukradl mobil.'' Potom odešel a několik hodin jsem tam jenom ležela přivázaná a brečela. Po pár hodinách přišel Denis a nastavil přede mnou kameru a zase odešel..Věděla jsem moc dobře co se bude dít a tak nějak už jsem se s tím smířila..Když v tom najednou jsem slyšela rány z pozadveří a po chvíli bylo ticho. Klika se otevřela a já čekala na to nejhorší, ale vyšel Adam, který byl celý pomlácený. Ani nedokážu popsat, jak jsem byla šťastná, chtěla jsme se ho zeptat, jak tohle místo vlastně našel, ale v tu chvíli mi to bylo jedno, na ničem nezáleželo, obejmula jsem ho, co nejpevněji to šlo a on mě dovezl do bezpečí, ale to měl být jen začátek.