Radši Umřít...

pět...

"Tak co bude k jídlu?" Zeptala jsem se, když jsem ucítila tu úžasnou vůni. "Pizza. Co jiného. Je to jednoduché a hlavně je to hrozně rychlé." A vyndal už hotovou pizzu z trouby. Úžasně to voní. A konečně začínám mít hlad. "Hmmm... To to voní. Ještě by mě zajímalo, jak to bude chutnat." Řekl Das a zase se tak poťouchle usmál. Je to docela hezký úsměv. "Jenom doufám, že se mě nehodláš otrávit. Byla by to škoda. Určitě bych všem chyběla a všichni by tě chtěli zabít..." a oba jsme chytli nehorázný záchvat smíchu. "Tak dost..." Snažil se mi mezi záchvaty smíchu Das něco říct. "Jdeme jíst... Než to vystydne." Přestali jsme se smát, ale furt jsme se usmívali a šli jsme se zakousnout do té pizzy, která vypadá lahodně. Ale možná lehce přičmoudlejší.

"Ohh... Je to fakt spálené!!" Když vidím jeho vyděšený výraz, začnu se nehorázně smát. "Ale furt je dobrá. Spálené mám ráda!" Ujišťuji ho, ale jakmile se na jeho obličeji začíná tvářit škleb, docela se začínám bát. Zase něco provede a já... "AAAAA!!!!" Zařval das a mrdnul mi osminu pizzy na obličej. To si dělá srandu. Ale ok. Já taky vzala kousek a počkala, až se nebude dívat a vetřela jsem mu jednu osminu do vlasů. Naštval se, jelikož není rád, když mu někdo sahá do vlasů, natož mu tam něco matlat. Jak jinak... Ale zase jsem se začala smát a on se ke mně po chvilce přidal.

Když jsme dojedli, ukázal mi, kde je sprcha a já se došla umýt. Měla jsem snad tu pizzu všude! Brr... Ale teplá sprcha byla příjemná. Šla jsem se pak převléct a jen tak popřemýšlet.
Po dlouhé chvíli jsem i dokonce usnula a probudila jsem se až někdy k večeru. Byla jsem přikrytá a viděla jsem u nohou postele Dasovu hlavu se sluchátkama na uších. Asi jak jsem spala, tak si sedl na zem, opřel se o postel a čekal, až se probudím. Ale jak má položenou hlavu, tak to vypadá, že též usnul... A nechce se mi ho moc budit. Teda... Vzbudím ho až za minutku. Mám to ale krásné ďábelské plány.

Potichoučku jsem se zvedla a došla do koupelny. Lehce jsem se zkulturnila a napustila kýbl ledovou vodou tak do dvou třetin... Nerada bych to tu někde vylila. Vzala jsem kýbl a šla do pokoje, kde ještě pořád spí Des. Jo.. Furt spí jako zabitý. Opatrně mu sundám sluchátka a i s telefonem je položím na stůl. Ďábelsky se usměji, vezmu kýbl do ruky, nastavím ho nad jeho hlavu a rychle to na něj vyklopím. Hned je vzhůru a začne nehorázně křičet. Ale k mé smůle mu brzy dojde, že jsem to provedla já a teď už jenom stojí a propaluje mě přímo vražedným pohledem. Rozeběhnu se z pokoje a on za mnou, ale na něco zapomněl. Je mokrý, takže mu to uklouzlo a hodil neodolatelnou a elegantní držku na zem. A ještě k tomu ten čvachtavý zvuk... No umírám smíchy! A on už taky...

Když se došel převléct do suchého, tak jsme si sedli do obývacího pokoje a pustili si mix písniček a dali si je nahlas tak akorát, abychom se slyšeli. Začali jsme si tak různě povídat, až jsme došli k jedné otázce... Teda on se ptá a já musím odpovídat. "Kdo nebo co vlastně přesně jsi?" Ehh... Proč jsme k tomu museli dojít? Fakt se mi chce hrozně moc odpovídat! Ale ok... Budu pro dnešek hodná a odpovím mu na to.
"Tak fajn... Jsem lovkyně stínů, i když ani jeden můj rodič jím není. Jak jsem tak zkoumala můj rodokmen, tak jsem vykoumala, že nikdo lovcem stínů nebyl. Takže to pro moji matku byla novinka, když jsem jí to řekla. Ale od té doby o mě už sice moc nestojí a nějak si spolu nerozumíme. Ale to už jsem zase odbočila od tématu... Jsem ze 75% anděl. Nejsem jako vy. 50 na 50... Ale jsem ze 75 anděl a z 25 člověk. Nemám čistě červenou krev, ale mám ji takovou o dost tmavší. Hodně tmavě rudá. Runy mi působí jednou tolik, než všem ostatním. Lépe se zotavuji. Mám ještě lepší sluch, vidím docela dost daleko. Prostě je to z jedné části super. Ale chodila jsem k jednomu čaroději... On mi pomáhal studovat lehce dějiny lovců stínů a dodával mi všechny zbraně a všechno... Ale když jsem tam jednou šla, tak tam nebyl. Jeho byt byl hrozně zničený. A když jsem se šla podívat do pracovny, ležel tam mrtvý. Na stole. Věděla jsem, že musím najít svoji složku a zmizet... Ale ta složka zmizela. Všechno o mně zmizelo. Jakoby... Puf! Prostě to bylo pryč. Pověděla jsem to pak nejlepšímu kamarádovi a ten jakoby věděl o koho jde... Po chvíli mi řekl, že jde o Guana... Říká si tak různě, ale Guan používá nejčastěji. Vládne démoní mocí. Povedlo se mu vyvolat všechny démony všech démonů... Hrozně moc lidí, lovců stínů, upírů... bylo zabito. Ale všechny démony nakonec zase vyhnali... A druhý den ráno ležel můj nej kámoš před jejich domem na zemi v kaluži krve. Věděla jsem, kdo za to může... Proto jsem se hned chtěla odstěhovat, ale jednou se u nás "zastavil" a chtěl, abych si ho vzala. Něco ho ale donutilo odejít a nechat mě v tuhle chvíli být. Když odešel, okamžitě jsem se s mámou zabalila a odstěhovaly jsme se sem..." jenom ne mě koukal a neměl co říct. Nedivím se mu... Asi bych taky neměla co zrovna říct...

Tak tu jen tak sedíme a on vypadá, že mu každou chvilku odejde mozek... Ale po další chvilce už se vzpamatoval a i dokonce otevřel pusu a začal mluvit. "Takže ty jsi ta... No... Jsi napsaná v legendách... Zachráníš prý celou zemi tím, že uděláš něco, co nikdo čekat nebude." Jo... Taky si na to vzpomínám... Je to napsáno i na tyhle roky... od 2010-2016... Ehh... Tak to bude asi ještě docela dosti zajímavé..

Tak... Další kapča je za mnou a já jen doufám, že se líbí... Taky prosím dál o vote a komenty prosím taky! :)

Vaše Erikca... :)