Radši Umřít...

dvě...

No... První den ve škole. Beru si své oblíbené triko, kraťasy a botasky. Jako vždy si přidávám na okolo hrudníku pásek s pouzdrem a do něj malý lovecký nůž..  Kdyby náhodou...
Tak. Připravená a už můžu jít.. Nějak se mi nechce, ale nebudu tak blbá a nezůstanu hned první den doma.

"Angeliko?" Zavolá na mě máma a já otráveně už jdu scházet dolů po schodech ze svého pokoje.
"Ano mami?" Odpovím a nasadím zářivý úsměv.
"Doufám, že jsi už připravená do školy. Vem si aspoň něco rychlého k snídani, jelikož zase kvůli tobě nestíháme." A odešla si sednout do auta. Žiji jenom s mamkou, protože táta mamču opustil, když mi bylo 7. Měla jsem ho ráda, často za mnou jezdil. Ale teď... Je z něj troska a už dlouho jsem ho neviděla. Nevadí mi to, stal se z něj jeden velký ubožák.

Když jedeme autem, máma si pustí nějaké ty svoje staré hity a já radši vyndam sluchátka a pustim si písničky.
Po asi 10 minutách cesty jsme tu. Omg... Ta škola je hrozná... Malá a taková stará. Jen si představit, že z ní lezou nějaký obludy a máte tu hotovou scénu k hororu. A pak ještě tu hudbu... Oh... Už takhle nesmím přemýšlet. Ještě bych se začala bát. A pousměji se.

Když jsem se rozloučila s mamčou, šla jsem si pro instrukce do kanceláře školy a pak jsem zamířila rovnou do třídy, kde mě čeká plná třída neznámých lidí. Bezva...

Zaťukám. Dvakrát a rychle za sebou.
Ozve se jednoduché "dále" a tak otevřu dveře a rychle vstoupím. Když je zase zavřu, otočím se na učitele a rozpačitě řeknu "dobrý den. Já jsem..." ale to už mě stihl přerušit a široce se usmíval. "Ááá! Ty budeš ta nová! Angelika, že? Tak si sedni tam dozadu. Vedle Dase." Řekl to až moc energeticky na to, že učí jenom biologii.

Když jsem si sedla na místo, podívala jsem se na toho kluka, co jsem si k němu musela přisednout. Je docela hezký. Až moc. A sluší mu úsměv. Začnu prozkoumávat lidi ve třídě a po chvilce se ozve Das.
"Z něj si nic nedělej. Je až moc energetický. Prostě pak Sebastian Fijt. Je to takový podivín, ale všichni ho tu máme rádi. Je fajn. Určitě si ho taky oblíbíš." Řekl to tak nejistě a potichu... Připadá mi to divný, ale nevnímám to.
"Dík za upozornění. Třeba si ho oblíbím." Řekla jsem neutrálně a přestala si ho všímat. Myslím, že ještě něco chtěl říct, ale radši asi nic neřekl.

Celá bijoška už proběhla v pohodě a chystala jsem se na matiku.
"Nechceš pomoct? Já jen... Možná se tu asi trochu nevyznáš a já bych ti rád pomohl." Zastavil mě Das...
"Jo. Děkuji. Nechci se tu ztratit." Přiznala jsem a lehce se začervenala, protože nerada někomu aspoň jenom naznačuji, že jsem někdy slabá.
Ale on si toho asi nevšiml a tak mě začal provázet po škole. Je celkem fajn. Třeba budeme kamarádi.

"no. A tady jsme. Matika. Nesnáším jí, protože máme hroznou učitelku..."
Řekl a pak se na mě tak divně podíval.
"Ale to se dozvíš sama." Udělal nákrok do třídy,ale zase se zastavil s upřeným pohledem na mě.
"Sedneš si vedle mě?" Zeptal se nejistě a já se jenom usmála a kývla na souhlas.

"Ehm... Ta matikářka je vážně nehorázně hrozná" souhlasím s Dasem... Je to fůrie. Hrozně stará, smradlavá a nechutná stará babka.
"Já ti to říkal!" A oba se začneme smát. Ani jeden neví proč, jenom se prostě smějeme.
"Tak. Co tu máme dál? Po hrozné dvouhodinovce matiky?" Zeptala jsem se mezi nádech smíchu.
"Teď? Myslím, že oběd. Tak pojď. Ať aspoň zabereme nějaká dobrá místa."

Cesta byla v pohodě. Povídali si. Jen tak. O tom, kde všude jsem bydlela a tak... A taky jsem mu řekla, že mi může říkat Ang. Byl z toho nadšený.
"Myslím si, že budeme dobří kamarádi. Co ty na to Dasi?"
Řekla jsem a Das se rozzářil radostí. Je to hezký se dívat na někoho, kdo z vás má nehoráznou radost.
"Jasně že jo!" A obejmul mě. Nečekala jsem to a bylo to jenom takové rychlé obejmutí.

"Tak pojď. Představím tě partě." A už jsme zase pokračovali dál.
K obědu jsou zrovna špagety, takže je to dobrý první oběd a já si jdu sednou s Dase k jeho partě.

Parta se skládá ze 4 lidí.
"Čavec lidi. Tohle je moje nová kámoška Angelika. Je tu nová, je fajn a taky nesnáší tu rašpli na matiku." Po poslední větě se všichni zasmáli a já si s Dasem sedla. Byla jsem tu jako holka jenom já a ještě jedna. Je hezká. Plná energie.
"Takže Ang... Tohle střapatý pako je Georg, ale všichni mu říkají Gogi" Hnědovlasý kluk vedle mě na mě kývl a vraždil Dase pohledem. Pak se podíval na mě a jakoby se změnil. Díval se na ni s respektem a já si až teď všimla jeho run na těle...
"Vedle něj sedí naše Blonďatá Amanda" a všichni kromě Amandy chytli záchvat smíchu.
"Říkej mi Amy" a usmála se na mě
"A ty mě zase Ang" a obě jsme se zasmály. Jo... Budu ji rozumět.
"Pak ten blbeček s hnízdem a svaly je Austin" a ukázal na něj. Austin má runy taky. Jak to? Náhoda? Nemyslím... Ale i tak... Třeba by mi pak mohli pomoct. "Říkej mi Asty." A roztomile se zašklebil. Das se na něj nepříjemně podíval, ale nechal to být. Co to znamená? To kdybych věděla...
Ale teď jsem si všimla, že runy má i Das... jak... Ptá se nebudu.

Po chvíli se Amy omluvila a šla za svým přítelem. Tak se zeptám.
"Taková lehká otázečka" řekla jsem na úvod a všichni 3 se na mě podívali.
"Všichni jste lovci stínů?" Když jsem to vyslovila, jakoby z nich vypršel život. Řekla jsem to potichu, takže to určitě nikdo neslyšel...
"No. Už to tak bude." Ujal se slov Das a Asty s Gogim jenom užasle koukali na mě. "Kdo a co jsi?" Zeptal se docela nevrle Gogi a mně se ten jeho tón hlasu moc nelíbil. Taky jsem podle toho reagovala.
"Asi nejste moc všímavý... Ale jsem taky lovkyně." A probodla Gogiho pohledem a jeho pohled najednou změkl. "Promiň" vykoktal a já se na něj usmála, jakože je všechno v pohodě. Taky se nepatrně usmál.
"Tak naše parta je dobrá. Čtyři lovci stínů, co se našli nedorozuměním" řekl Das a začal se smát.
"Počkat. To jste to o sobě až do teď nevěděli?" Zeptala jsem se a dočkala jsem se jednohlasné odpovědi.
"Ne" ale ani nějak nevypadalo, že by jim to vadilo a tak jsem to nechala plavat...

Whuu... Tak píšu další. Snad se vám to bude líbit a fakt se předem omlouvám za chyby... Jsem trochu nevšímavá ohledně chyb. Klidně mě opravujte :)

Vaše Erikca