Radši Umřít...

osm

Společně už jsme na cestách týdny. Možná už čtvrt roku. Nevím. Všechen ten čas ubíhá tak nějak divně. Nejedeme po cestě. Nikdo mě ještě nevystřídal. Můžu v klidu u volantu usnout, jelikož moje ruce prostě cestu znají a řídí za mě. Zrovna usínám, když tu náhle uslyším nějaký zvuk. Nedokážu ho nikam zařadit. A najednou propadám do hlubokého spánku.......

"Vidíš mě?" Zeptá se menší žena v bílém. A podezřele se podívala za ženu v černém. "Co na mě tak koukáš? Já za nic nemohu!" začíná už rozeznávat víc. Nevidím tolik rozmazaně. Ale pořád... Jako kdybych viděla přes mlžný opar. Teď už ale rozeznávám, že má žena v bílé! O můj bože... Ona má vážně křídla? Andělská? Ehh... Mám asi docela pošahané sny. "Tohle není sen." řekne žena v černé. Jak to kurva ví? "Nebuď sprostá. Snad víš... Ty jsi na něj snad zapomněla?" Ona je jako já? Ehh... "Ne. Nejsem. Já jsem mrtvá. Byla jsem zabitá Guanem. Tvoje osobní strážkyně. Teda... Bývalá... Nevím jak, ale teď můžu, tady se slečnou ulekanou, přivolat živé do snů a číst jim myšlenky. Tobě můžu číst velmi málo." Proč si mě prohlíží jako jídlo? Fajn... Jdu ji taky propalovat pohledem. "Takže jsi to ty! Hmm..." ta zlatá se najednou rozzáří jako sluníčko.vypadá jako chodící štěstí. "Že jo? A ona mi to nechce věřit... Ještě si zapomněla dodat, že u toho vypadá jako debil." Jo... Asi tak fakt vypadá. Podivám se na černou a ta se mě kouká a zadržuje smích. "Fajn. Já jsem Lara. Ne černá... Ano?" Teď už zadržuji záchvat já. Ale daří se mi to. Docela dobře.

"Fajn vy dvě... Já jsem Naomi. A prosím... Nemluv o mně jako o chodícím štěstí. Ano?" Dívá se tak zoufale... Radši ji to neřeknu... Neřikej... Když se nasere, tak je to ničivé tornádo. Jestli máš ráda svůj život, tak to nedělej. Je anděl smrti. Lara se zašklebí a já si raději vezmu její radu k srdci a říkat jí tak nebudu. Fajn. "Co po mně chcete? Teda... Jsem tu za nějakým účelem, ne?" Jestli řeknou, že ne, zabiji mrtvé... Jak? To nějak dám... Laro... Ani muk o tomhle. Jenom sleduje, jak Lara chytá ohromný záchvat smíchu a Naomi ji jen vyděšeně sleduje a pak se její pohled stočí na mě. "Ja nic! Nevím co jí je!" Bráním se a Lara bychtně ještě větší záchvat, než předtím. Naomi se zhluboka nadechne "Je vidět, že jste sestry," Ssestry? Co? Lara ztuhne a začíná Naomi propalovat pohledem, který je něco mezi smrtí a otázkou PROČ...? "Chci vysvětlení. A to celkem rychle..." tohle se mi nelíbí... Vtáhnou mě sem jako nějakou blbku a teď ještě, že mám sestru? Proč mi to máma nikdy neřekla? "Požádala jsem ji o to. Ang... Neviděla jsem tě tak dlouho!" Rozeběhne se ke mně a hned mě objímá. Jsem zaskočená, ale jestli říkají pravdu, tak jsem strašně ráda! Obejmu ji teda taky...

Chvíli se jen objímáme a já jsem zvědavá... Začíná moje palba otázek.
"Kde jsi byla celý život? Proč jsi umřela? Co se stalo?" Dál jsem nepokračovala, počkám si na její vyprávění.

"Ja nikam nešla... V den tvých narozenin mě Guan zabil. Chránila jsem tě! Nechtěla jsem, aby nám tě vzal... Zemřela jsem hned po tátovi... Co máma? Přežila to?" Chudinka... Ale říct jí to musím. "Ona... Zabil ji brutálně přede mnou... Teď... Je z ní temná." Řekla jsem to pevně a rychle. Laru to asi hodně zasáhlo... Hodně hodně... Začala brečet a tak jsem jí musela obejmout.

Chvíli jen brečela a pak se uklidnila a chovala tak, jakoby se nic nestalo. To je docela zajímavé. "Takže. Proč jsem tady? Řeknete mi to?" Konečně se slova ujala Naomi. "Víš... Vidím budoucnost. Ne vždy. Jen u někoho, s kterým mám něco spojeného. Je to složité... Tebe vidím přes tvoji sestru, s nikým jiným se tu totiž nebavím." Spíš se nikdo nebaví s ní... Je občas až moc ukecaná, ale jinak je fajn... Aspoň se dozvím hodně drbů od mrtvých... "U tebe... Viděla jsem ji... Neřekla jsem to ani tvé sestře... Ale pamatuji se pár slov : Zrada. Nenávist. Brzy. Ještě dřív. Z nutnosti. Smrt."

Tak fajn... Tohle je... Asi docela dost ujetý. Víc, než dost. Naprosto souhlasím sestři. Ale... co je to s tou smrtí? Neni to o mamce? Nemyslím... Vidí budoucnost, ne? A tohle je budoucnost... Mám z toho docela dost strach. Kdy se zase 'probudím'?
Během chvilky. Ale aspoň si se mnou můžeš pak povídat. Takhle to funguje jakkoliv. Jen na mě musíš myslet. Ano?
Ano... Už se mi zase zavírají oči a poslední co vidí, je moje sestra.

Wow... Probudila jsem se... Počkat... V posteli? O můj bože... kde to sakra jsem? Proč nemůžu vstát?

Laro?
Ano? Co se děje?
Vidíš, kde jsem?
Už ano... Jsou Guana.
Jak jsem se sem dostala?
Ted je mrtvý. Asty a Gogi... No... Neměla jsi jim věřit. Jsou to temní. A navíc... Jsou to potomci Guana. Nevím, jak se k tobě dostali. Nevypadají na temné. Nevím... Promiň...
V pohodě... Jen jsem se musela zeptat. Ale jak mi to mohlo uniknout? Vždyť... Se s nima bavil i Das... A ten říkal, že jsou v pohodě.
Já nevím... Ale prosím. Slib mi, že budeš opatrná...
Ehm... Slíbit ti to nemůžu, ale pokusím se. Ano?
Fajn... aspoň něco. Tak zatím ahoj. Už musím jít.
Oky... Tak zatím. Ahoj.

Tak... Co budu dělat? No nic... Pokusím se spát. Chudák Ted... Chudák... A co Das? Jak je na tom? Je živý? Usla jsem s otázkama a bez odpovědí...

Probudil mě nějaký zvuk. Vrznutí dveří? Nevím. Ale na chodbě něco slyším... Nějaké hlasy. Asi se něco stalo. Myslím, že se hádají. Někdo bouchnul do zdi. "DASI?!" Je poslední, co slyším. Pak jen hrobové ticho.

Tak je tu další! :DD
Jen doufám, že to někdo čte a že se líbí!
Jinak zase prosím vote a kommenttt.

Vaše Erikca :)