Tak... Angeliko... Nádech. Výdech. Nenajde tě. Už nikdy. Nesmí. Nemůže. Už neví kde bydlíš. Proto se moje rodina přestěhovala. Protože jsem chtěla. A taky proto, že mě jenom využívali. Ale teď co se stalo... Měla bych si to všechno projít od začátku. Znova....
Na svoje třinácté narozeniny jsem zjistila, že jsem lovkyně stínů.( Zabíjíme démon, kteří se pak zase vrátí do své dimenze a nějaký ten čas jim zase trvá, než se vrátí) Ale nikdo z mojí rodiny není. Vím to. Vidím všude ty černé runy na těle. Můj nejlepší kamarád jím je taky. Asienum. Vlastně byl... Všechno mě naučil. Všechno... Ale teď... On ho zabil. Brutálně ho zabil... Chce mě jenom proto, protože jsem jiná než všichni ostatní. Jsem lepší.
A v zákonu lovců stínů už se můžu vdát. A on si mě chce vzít. Ale je to kurva velký hajzl... Vládne démonům, které zabíjíme. On se s nimi prostě jen tak kamarádí... Fuj... S těma nelidskýma obludami, co se živí někteří lidským štěstím a někteří rovnou životy... Ale teď už jsem připravená. Jsem... A jestli budu muset, tak bojovat budu. A to krutě... Nejmenuji se totiž Angelika jenom tak.
ČTEŠ
Radši Umřít...
Fantasía(Je jedno, kolik jí je. Jemu je to jedno. Musí ji mít. Za každou cenu. Jestli ne, nedopadne to dobře...) Nemůžu... Žít dál... Takhle to nejde... Jsem jiná. Divná. Vadná? Já nwm.. Ale nechci takhle žít dál. Ale on mě nutí.
