Pouto

1. část

Ahojky.

"Chybíš mi" jsem tak nějak zakončila a rozjíždím novou kapitolovku. Možná jsem si ji měla pořádně promyslet a zaměřit se třeba na jiný pár, ale... Ono to prostě nejde. :D Jednoduše mě to napadlo, i když to je tak trochu kravina (tak trochu hodně kravina), takže bych ráda věděla, jestli má cenu v tom pokračovat a jestli se vám to líbí. Zatím mám napsanou jen tuhle jednu část, takže mi určitě dejte vědět, jestli se tomu mám věnovat dál. Samozřejmě mezi díly budou také nějaké jednodílné povídky, abych ostatní páry nějak nezanedbávala i přesto, že tenhle je prostě ťuťu ňuňu a zároveň tak nesmyslnej... Moje logika :D

Za komentáře s hodnocením budu opravdu vděčná, moc mi tím pomůžete.

Teď už nebudu zdržovat, zde je FrostWinter, i když se to možná z počátku nezdá. :)

Maya

 Thor si vesele vykračoval, broukal si nějakou hloupou melodii z reklamy, kterou nejspíš slyšel v televizi u Jane, a Lokiho, znuděně se šourajícího za ním, sotva vnímal.

"Řekl bych, že chci domů, kdybych ovšem nějaký měl," zavrčel bůh lsti a hromovládce se na něj překvapeně otočil, jakoby si až teď vzpomněl, že jde celou dobu s ním.

"Neříkej již nic takového, bratře. Víš přeci, že ti byla udělena milost a smíš se vrátit k normálnímu žití, jaké je hodné Asgardského prince," řekl Thor a zpomalil krok, aby mohl jít vedle něj.

"Tak dobře, v tom případě už chci teda DOMŮ," zakňučel s velkým důrazem na posledním slově. "U té tvé smrtelné děv... Eh, přítelkyně jsme strávili 4 hodiny, museli pozřít nedostatečně ohřátý oběd a podivně hýbající se hmotu s malými kousky čehosi!"

"Myslím, že se jim říká rozinky," zamyslel se blonďák nahlas a promnul si bradu. "Avšak ten pud... Poding? Hmm... Nevím, jak se to jmenuje. Ten ti chutnal nebo ne?"

"Možná. Ale nikdy mi to nedokážeš," ušklíbl se. "Důležité je, že mi to pro dnešek stačilo a už nikam nechci."

"Ale no tak, bratříčku," usmál se Odinson a jednou rukou si ho za chůze přitáhl k sobě. Ty pohledy lidí na tenhle nesourodý pár byly k nezaplacení. "Jdeme ještě navštívit mého přítele Stevena, dlouho jsem jej neviděl. Nemusel jsi jít se mnou," podotkl zklamaně, když se mu Loki vykroutil a vražedně se na něj zadíval.

"Pokud ti to není známo, ta má svoboda je založena na neustálém dohledu. Ale máš pravdu. Možná by bylo pohodlnější sledovat matku při několikahodinovém vyšívání nebo se doprošovat Odinovi o... odpuštění?" odfrkl si, napodobil boha hromu a zastavil se před starou budovou.

"Steve bydlí až v posledním patře," oznámil mu a zazvonil na zvonek s jeho jménem.

"Děláš, jakoby sis myslel, že mě to zajímá," pronesl ještě víc znuděně.

"Prosím?" ozval se z přístroje trochu zkreslený Rogersův hlas.

"Zdravím, příteli," zacvrlikal Thor nadšeně. "Přišli jsme tě navštívit." Loki praštil hlavou do dlaní se slovy "pitomec."

"Thore...? A jak myslíš přišli?" znělo to trochu vyděšeně.

"Je zde i bratr, avšak nemusíš mít obavy."

"Loki? Proč?!"

"Přišel jsem v míru, kapitáne," ujistil ho, ale znělo to opět jedovatě.