Loki Laufeyson není takový bezcitný parchant, jak se zdá. I on dokázal milovat. Ale to bylo před dost dlouhou dobou... něco přes 70 let.
Příběh o silném poutu, které spojilo dohromady osud dvou odlišných mužů- boha a člověka. Osud jim nepřál a rozdě...
Sobota je podle germánské mytologie den boha neplechy, takže pro vás mám po delší době další kapitolu Pouta, kde už (konečně) Loki opravdu je. Ne moc, ale je. :D
Jinak mám opět rozepsaných několik různých příběhů a nemám žádné tušení, co bude hotové na příště. Je tam nějaké AU Stucky, pokračování Stony, originální femslash (z toho mám ale zatím jen koncept a mini úvod) a po dlouhý době i ThunderShield.
A nesmím zapomenout vám poděkovat za podporu a všechno. Už jsme na 1,6 k přečtení, to je úžasné! Jste skvělí, moc vám děkuji. :*
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Nicméně teď vás už nebudu otravovat. Přeji v rámci možností hezké počtení. :)
12+
Maya
Byl opravdu překvapený, když mu jeho spolubydlící řekl, že ho Thor chce vzít na výlet. A ještě mnohem víc, když zjistil, že zrovna na Asgard.
"A proč?" zeptal se vcelku očekávaně.
"Mají tam prý něco, co mi oživí komplet všechny vzpomínky," plácl Bucky první lež, co ho napadla. I když... lhal vůbec? Od té doby, co Lokiho uviděl, se mu vrátila určitá část paměti. Mnohem větší, než za ten celkový čas mimo Hydru.
Steva to zřejmě dost překvapilo, nějaký čas mlčel, než pravil pouze: "To je skvělé."
"Zítra snad budu zpátky. Vím, že musím ke cvokaři," ujistil ho. Podíval se na blonďáka, který světle modrýma očima studoval podlahu.
"Ehm, nezlobíš se?"
Zvedl k němu lehce zmatený pohled a hned poté nahodil neupřímný úsměv, který pro Winter soldiera nebylo těžké prokouknout.
"Měl bych? Ne, jen jsem vážně moc rád, že ti můžou pomoct," řekl.
Buckymu se v hlavě spustil alarm oznamující, že takhle by se k němu chovat neměl. Zdálo se, že Steve je k němu zcela upřímný a on mu naopak spoustu věcí zatajuje. Ne, že by tak úplně lhal, spíše se jen vyhýbal jasným a přesným odpovědím.
Najednou uslyšeli zazvonění a Barnesovi se dost ulevilo, že může z tohoto napětí prostě vypadnout.
"Už jdeš? Nechceš Thora pozvat na chvíli sem?" zeptal se Rogers a posmutněle pozoroval, jak se obouvá.
"Snědl by mi zbytek koláčů, raději ne," uchechtl se a přehodil si přes rameno tašku, kterou mu blonďák vypůjčil. Měl v ní v podstatě jen svačinu (díky Stevovi) a jednu knížku, kterou měl zrovna rozečtenou. Musel přeci vědět, jak se Jess vypořádá s Jodie, no ne?
