Pouto

10. část

Po delší době je tu znovu Pouto, opět ovšem s Lokim jen ve vzpomínkách, ale je tu naopak zase hodně Buckyho. :3 Z nějakýho neznámýho důvodu tu ale všichni vyplňujou nějaký papíry, ale kdo by to řešil? :D A taky je tahle kapitola o něco kratší, nevím, jak se to mohlo stát, jelikož v mém sešitě má klasicky 6 stran jako vždy. Fail.

Tahle část je pro mou milovanou Elizms, která mě neustále těší svými nádhernými komentáři, díky kterým se mi hned píše s větší radostí. :*

V rámci možností opět přeji hezké počtení.

Maya

"Bucky?"

"Hmm?" ozvalo se za jeho zády společně se zvukem zapínání mikiny.

"Kam přesně bys chtěl jít?" zeptal se Steve a otočil se, když mu dal jeho kamarád najevo, že je na jejich procházku připraven.

"Vlastně je mi to jedno. Cokoliv je lepší než tenhle zasranej ústav," zamrmlal a úplně na blonďákovi viděl takový ten záblesk v očích, kdy mu chtěl vyčíst jeho mluvu. Z nějakého důvodu to ale neudělal.

"Kavárna?" řekl místo toho.

Bucky spolkl původní odpověď a raději zakroutil hlavou. V poslední době si všechny záběry z minulosti s Lokim vybavoval nezvykle často a také je porovnával s tím dnem, kdy jej viděl nedávno. Teď potřeboval něco jiného, než připomenutí jeho poslední návštěvy kavárny právě s ním.

"Rád bych šel do knihkupectví," pravil klidně, potlačujíc obrazy v hlavě, které mu zabraňovaly v racionálním přemýšlení.

"To je skvělý nápad," zaradoval se Rogers. Těšil ho fakt, že s ním James začíná komunikovat normálně a požádal ho, aby ho vzal ven. Sice tušil, že on ví, že by ho samotného nepustili, takže mu tím pádem nic jiného ani nezbývalo, ale i tak byl rád.

"Mám radost, že sis našel nějaký koníček," usmál se a společně zamířili ke schodům. "Kolik jsi toho už přečetl?" zajímal se poté, co ukázal muži u východu potvrzení, že je pověřený brát Barnese ven, a ocitli se na čerstvém vzduchu.

"Moc ne, jen pár knížek od sestřiček, které mi je daly už předtím v nemocnici," odpověděl James a zvedl pohled k jasně zářícímu slunci. Zjistil, že mu je v té mikině dost vedro, ale nechtěl ji sundávat. Byl zvyklý na neustálé skrývání své kovové části těla.

"No jo, už jsem je viděl," kývl blonďák hlavou a za chůze se na něj podíval. "Ale můžeš si vybrat i nějaké jiné, jakože jiný žánr. Cokoliv budeš chtít."

"Docela mě zajímá, co bude dál s Jess a Fredem, to byla moc hezká kniha," řekl Bucky s mírným úsměvem, což donutilo zvednout koutky úst nahoru i Steva.

Chvíli mezi nimi nastalo ticho, když se dostali do rušné části města a procházeli ulicemi, aby našli hledaný obchod. Rogers byl celou dobu viditelně zamyšlený, ale když otevřel pusu, aby něco řekl, hnědovlasý voják ho pozvednutím pravé ruky zarazil.

"Všechny vzpomínky, co mám, jsem řekl tomu psychoušovi. A jsem si jistej, že tys ty záznamy četl, takže ne, víc toho nevím," pravil Bucky naprosto bez rozmyslu a světle modré oči ho vyděšeně pozorovaly.

"Nebo se snad mýlím?"

"Ne," zakroutil vyšší hlavou a mírně se zamračil. Jeho přítel se tomu jeho kamarádovi z Brooklynu v některých chvílích vůbec nepodobal.