Pouto

5. část

Ahojky. :)

Asi začnu omluvou, že mi to vždycky docela trvá, než přidám další díl téhle kapitolovky. Docela se snažím a pokouším se i o delší kapitoly, než na jaké jsem zvyklá, a nerada bych to uspěchala na úkor kvality. Doufám, že to chápete a nebude vám to vadit. Mám okolo toho rozepsané i nějaké další. Furt mě straší to Okouzlení, které se nějak zaseklo a nechce dál, a mám tu i nějaké další nápady na Thorki, takže se to snažím nějak střídat. ;)

Za veškeré komentáře a podporu u minulých částí moc děkuju. :3 Bez vás bych to nejspíš vzdala už u první kapitoly. Jste skvělí! :*

Ok, tahle část je taková hodně kecací. Nicméně už zde jsou oba hlavní hrdinové a opět oblíbené flashbacky, tak uvidíme, co z toho bude. :D

Maya

  "Pokusíš se utéct a udělám ti scénu," varoval bůh člověka, když se zastavili před nějakou větší kavárnou, kterou Loki z nějakého neznámého důvodu vybral, a podržel dveře, aby mohl voják vejít první.

Rozhodl se nejdříve zjistit, co ví. Problém byl jen v tom, že Bucky nebyl ani v nejmenším hloupý, i když většina jeho vzpomínek zůstala v mrazáku, takže bylo potřeba první získat jeho důvěru.

"Co to děláš?" zeptal se a ani se nehnul z místa.

"Dáma má přednost," uculil se, nevnímajíc Buckyho vražedný pohled. "Avšak pokud si dáma nepospíší, strhne na sebe příliš pozornosti a nedopadne to s ní dobře," pokračoval, čímž ho donutil k jakési kapitulaci i když se to neobešlo bez děsivého zavrčení.

Černovlásek vybral stůl. Bylo tu docela plno, podnik se nacházel v rušné čtvrti, takže o zákazníky rozhodně neměl nouzi. Přesto se mu podařilo vybrat místo krapet vzdálenější od ostatních, nacházející se u okna.

"Co si dáš?" položil mu Asgarďan otázku, když se usadili. Winter soldier propaloval pohledem stolek a to se nezměnilo ani když mu do jeho zorného pole položil seznam s nabídkou nápojů. "Dobrá tedy, vyberu něco já."

"Tak co to bude, pánové?" zacvrlikala mladá brigádnice, když k nim po chvíli docupitala. Viditelně se snažila býti vzorná, což dokazovaly svázané vlasy, pečlivě vyžehlená uniforma a milý tón v hlase.

"Dvakrát ořechové kaučíno a k tomu kousek medového dortu, zlatíčko," usmál se Loki, až se z toho dívka mírně začervenala. Když odběhla, Barnes konečně zvedl pohled.

"A pak kdo přitahuje pozornost," ušklíbl se.

"Nemáš důvod kvůli tomu žárlit," ujistil ho bůh neplechy a ignoroval Buckyho nespokojené zamračení.

"Co kdybys už konečně přešel k věci?" snažil se ho už mladší rozmluvit. Vůbec se mu nelíbila představa, že ho teď nějaký pošuk drží v hrsti, v podstatě rozhoduje o jeho osudu. Unikal spravedlnosti- tss, jaká to spravedlnost- na vlastní pěst skoro rok a nehodlal o svou svobodu přijít jen proto, že se zničehonic objeví on a dělá... to, co dělá.

"Dobrá," rozhodl Loki. "Jediné, oč tě žádám, je, abys mne vyslechl a věřil mi."

"Nevěřím ti," řekl voják prostě.

"To chápu, avšak... Učiňme dohodu. Když já ti budu něco vyprávět, ty mi budeš naslouchat. A pokud ti položím nějakou otázku, smíš ty na oplátku položit nějakou i na mne."