Pouto

4. část

Přeji hezký víkend.

Docela jsem si mákla a tuhle kapču dopsala už včera odpoledne. Na příště plánuji Thorki jednorázovku, pokud mi to tedy vyjde a já to skutečně dopíšu. :D

V téhle části je nějak víc "reality" než flashbacků. Myslím, že v těch předchozích to bylo buď naopak nebo nějak nastejno, nevím...

12+

(Ani to není moc úchylný, spíš dost romanticko- přeslazený a je toho tam tak malinko, že se mi to varování ani dávat nechtělo, ale tak pro jistotu...)

Jo a ještě děkuji všem, co mě v téhle povídce a celkově podporují, strašně mě motivujete k dalšímu psaní. Mám vás ráda, zlatíčka. :*

Maya

Bezpochyby to musel být on, poznal by ho všude.

Příštích asi 10 sekund uvažoval, co dál. Uvědomil si, že už ani nemá hlad, ale svého hamburgeru se nezbavil a využil ho k příležitosti sednout si na lavičku k němu, aby se najedl jako "slušný člověk."

"Smím si přisednout?" zeptal se mile, ale dotazovaný muž ani nezvedl pohled a dál věnoval svou pozornost novinám. Loki se pohodlně opřel, dal si nohu přes nohu a předstíral, jak moc ho zajímá jeho jídlo.

"Hezký den, není- liž pravda? Jsem rád, že se rozjasnilo, to má člověk hned lepší náladu.," rozhodl se začít s konverzací, jelikož jeho objev se k tomu viditelně neměl. Potom si vzpomněl na tu ukecanou dívku z letadla a dodal: "A proč ty tu sedíš tak sám?" Jop, bude mu tykat. Co na to záleží?

Využil to k tomu, aby si ho mohl prohlédnout pořádně. Loki tu zřejmě nebyl jediný, kdo by na sebe nerad upozorňoval. Jeho bývalý přítel měl na hlavě naraženou černou čepici a i jeho ostatní oblečení se skládalo výhradně z této barvy. A když k němu konečně zvedl hlavu, spatřil ten samý obličej, do kterého se zamiloval, skrytý pod množstvím nových jizev, různých ran, několikadenním strništěm a z části dlouhými hnědými vlasy, které z pod čepice trčely. Skrz ně ho ty tmavě modré oči, které už dokonale znal, pozorovaly a bůh se v nich snažil najít alespoň malinkatý záblesk toho, že mu je on sám povědomý.

Nic.

Bez jakéhokoliv slova se zase odvrátil a krátký oční kontakt byl pryč. To černovláska trochu zklamalo, ale copak se zrovna on vzdává tak lehce?

"Ty noviny jsou včerejší," zamumlal Loki, když sežvýkal poslední sousto a v tu chvíli muž noviny prudce zavřel a hodil po něm vražedným pohledem.

"Ne, nejsou. A ty už se starej o svý," zavrčel podrážděně Bucky... už ne moc JEHO Bucky. Jeho hlas byl trochu nakřáplý, zněl lehce nachlazeně. Zelenoočko žasl. První věta po asi 70 letech a... zrovna tahle?

"Ale ano, to jsou," oponoval mu Asgarďan a dřív, než stačil nakrknutý smrtelník ukázat černě natištěné datum na bílém papíře dokazující jeho pravdu, změnil ho Loki jednoduchým kouzlem na takové, aby odpovídalo jeho lži.

Začal studoval Barnesovu reakci. Ten se znatelně podivil, ale vzápětí se vrátil k lhostejnému výrazu a jeho čtení skončilo ve vedlejším koši.

"To mne velmi mrzí. Zajdu s tebou pro nové, co ty na to?"

"Vím, kde je trafika, nech mě bejt," zamumlal nižší, zvedl se a sotva to stačil Laufeyson postřehnout, byl už od něj pěkně daleko. V mžiku ho dohonil a s rukama za zády spokojeně kráčel vedle něj. Bucky si ho ani moc nevšímal.