Třicátá kapitola a skolo 30k? :OOOO Moc vám děkuju, protože tohle je pro mě tak neskutečně úžasné! Miluju vás :3 Díky :3
_LarryLS1_
Procházel jsem chodbami školy a měl pocit, že mě každý sleduje. Nebyl to takový pocit, který jsem měl každý jiný normální den. Tentokrát to bylo nepříjemný, až depresivní. Všichni si na mě ukazoval a něco si mezi sebou šeptali. Nepříjemně jsem se ošil, zvýšil si hlasitost ve sluchátkách a sklopil pohled k zemi. Pevně jsem se držel popruhu tašky a doufal, že nikde nepotkám Harolda. Tak moc jsem se setkání s ním děsil.
Přemýšlel jsem jen o tom, co by se tak stalo, kdybych ho potkal, když jsem ucítil něco před sebou a pak se setkal s tvrdou zemí. Vyděšeně jsem zvednul pohled na osobu nademnou. Moje srdce se několikrát sevřelo, když na mě koukal ten nechutný a nenávistný obličej.
"Neumíš kurva dávat pozor?!" vykřikl, vytáhl mě na nohy a přirazil ke skřínkám. Jeden ze zámků mě opravdu nepříjemně tlačil dozad, ale ignoroval jsem to, protože jsem musel pořádně dýchat, když mi Nick svíral krk. "Měl by ses odemně správně držet dál, ty malej hajzle!" procedil skrze zuby a všichni na chodbě na nás zírali. Nechápal jsem proč mi nikdo nepomůže, nebo alespoň nedoběhne pro učitele. Ne. Všichni stáli a čekali, až mě Nick zmlátí. "Udělal si něco, co z tebe udělá největšího mláticího panáka."
"O-omlouvám se." špitl jsem těžce a snažil se odstrčit jeho ruku od mého krku. "P-p-prosím." neměl jsem moc síly, když se mi klížila víčka a Nickův stisk najednou povolil. Sjel jsem zády po zdi a začal hlasitě kašlat, abych se alespoň pořádně nadechnul, než jsem zvednul pohled.
"Říkal jsem ti-" zakřičel Harry, který pevně svíral Nickovo triko v dlani. "-ještě jednou se ho dotkneš a je po tobě." nechápal jsem, proč mě Harry brání, ale nevadilo mi to. Jen jsem tam vyděšeně seděl a zíral na Nicka, který se po Harrym ohnal a vrazil mu pěstí. Kudrnáč si odflusnul krev a nasupeně se na svého-nejspíš bývalého-kamaráda podíval.
V té chvíli jsem zahlédl, jak k nám míří učitel. Nechtěl jsem, aby měl Harry kvůli mě problém. Vyskočil jsem na nohy a dřív než mohl kudrnáč skočit po Nickovi, jsem ho obejmul. Zastavil v kroku a celý zkoprněl. Slyšel jsem Nickův pohrdavý smích a šeptání ostatních, ale bylo mi to jedno.
"Pane Grimshaw." odkašlal si učitel a Nickův smích odvál vítr. Očkem jsem pozoroval jak se otočil. Učitel, kterýmu patřil hlas, byl totiž ten nejhorší učitel ve škole. "Myslím, že by bylo nejlepší kdybyste si semnou teď zašel do ředitelny. Pan ředitel by s vámi určitě chtěl prodiskutovat, že před celou školou dusíte svého slabšího spolužáka a pak chcete zmlátit svého kamaráda."
Cítil jsem velké ruce, které si mě přitáhly blíže k sobě a jemně pohladily. "Díky." zamumlal Harry, když Nick se sklopenou hlavou odešel a diváci se rozešli. Já s Harrym pořád v objetí na stejném místě.
"To já děkuju." lehce jsem se usmál a odtáhl se. Byl jsem rudý snad až na prdeli a radši jsem odvrátil pohled. "Uhm, já radši půjdu." řekl jsem potichu a chtěl odejít, ale Harry mě chytil za zápěstí a zastavil.
"Vím, že jsem ti ublížil. Hodněkrát." v jeho tváři byl ublížený, možná trochu znepokojený pohled. "Nikdy jsem nechtěl být takový. Ještě potom, když jsme byli po škole-" odmlčel se, protože nejspíš zpozoroval moje pevně sevřená víčka k sobě. "Nevím co to do mě vjelo. Určitě jsem ti ublížil tím co jsem řekl a chci se ti za to hrozně moct omluvit. Nechtěl jsem na tebe vytahovat minulost. Nic o tobě a o tom klukovi nevím. Jsem hodně výbušný a někdy se opravdu neudržím. Omlouvám se za to co jsem ti celý život dělal. Vím, že to všechno bylo špatně a nejspíš mi to nikdy neodpustíš. Nezáleží mi na tom. Chci jen, aby si věděl, že mě to z celého srdce hrozně mrzí a nechci dovolit, aby na tebe někdo vztáhl ruku. Nejspíš nedokážu všem zabránit, aby se ti posmívali, či ti přestali uližovat, ale Nicka a ostatní si podržím." Až teď jsem si všimnul jeho monoklu a roztrhlého rtu. Zajímalo mě co se mu stalo. "Prosím jen-jen přijmi mou omluvu za všechno co jsem ti udělal. Cítím se tak-"
S malým úsměvem na tváři jsem se k němu přiblížil a věnoval mu pusu na tvář, než jsem se s úplně rudou tváří odtáhl a trochu odstoupil. "V pohodě, Harry. Přijímám tvojí omluvu." ještě jsem mu věnoval povzbudivý úsměv, než jsem vytáhl zápěstí z jeho ruky a vydal se na svojí první hodinu. Tentokrát s opravdu dobrým pocitem v srdci a s myšlenkou, že se možná opravdu lidi mění, nebo že je Harry hazjl a chce udělat to nejhorší co by mohl. Sblížit se semnou a pak mi ublížit psychicky.
