"Kurva, Lewisi. Musíš potichu." zanadával Harry a chytil mě za ruku, když mě táhnul po schodech. Já jsem se jen hihňal a díval se na jeho nahněvanou tvář. Alkohol v mém těle nademnou převzal kontrolu a já proto vůbec netušil co se děje a vůbec jsem nevěděl, jak jsem se dostal do Harryho pokoje. "Nechápu proč jsme do toho baru šli." povzdechl si kudrnáč a strčil mě na postel.
"Protože jsi měl žížu." zahihňal jsem se a díval se na něj. "A já chtěl džus!"
"Jo, jenže jsem netušil, že ti ho ty holky smíchaj s vodkou." rozvalil jsem se na posteli a začal dělat andílka. "Ty asi nejsi zvyklí pít, co?" zeptal se, zadržoval smích, když koukal na moje povedené předvádění.
"Já nejsem alkoholik." smál jsem se, když jsem spadnul z postele.
"Harolde?!" ozval se domem křik a já ztichnul. Vyděšeně jsem se podíval na Harryho, který měl prst na ústech a chtěl, abych zůstal potichu. Přikývl jsem a kudrnáč opustil pokoj. Vyskočil jsem na nohy a došel ke dveřím, najednou jako kdybych vystřízlivěl. "Co to bylo sakra za hluk?!" podle hlasu jsem usoudil, že je to muž. Nejspíš Harryho otec.
"Promiň, měl jsem zapnutý písničky." Harryho hlas byl slyšet jen tiše a proto jsem pootevřel dveře a pečlivě poslouchal.
"A proto musíš v jednu hodinu vzbudit celý dům?" křičel jeho otec. Už jen z toho hlasu mi nebyl sympatický.
"Omlouvám se."
Uslyšel jsem hlasitou ránu jako když spadně sklenička a pozorněji poslouchal. Bylo to děsivé. "Žádný omlouvám se mě neobměkčí Harolde!" zařval ten muž a já radši ustoupil od dveří. "Máš být v posteli a spát. Buď sakra rád, že jsem unavenej jinak by si dopadl hůř." pak nastalo ticho.
Zavřel jsem dveře, posadil se na postel a se zkousnutým rtem čekal na příchod kudrnáče. Pochvilce se otevřely dveře a Harry se na mě ani jednou nepodíval, rovnou zamířil do své vlastní koupelny, kterou měl spojenou s pokojem.
"Co se stalo?" zeptal jsem se šeptem a následoval ho. Zastavil jsem se až v půli kroku, když jsem viděl jeho spánek pokrytý krví. "Panebože." přistoupil jsem k němu a sebral mu z rukou lékarničku. "Sedni si." ukázal jsem na koš na prádlo.
"Nech toho. Dokážu se o sebe postarat sám." odseknul, ale já ho jen spražil pohledem a on poslušně udělal co jsem řekl.
Viděl jsem v jeho ráně i malé sklo... "On ti o hlavu rozbil skleničku?" vykulil jsem oči a vytáhl dezinfekci, pinzetu a náplasti.
"Přesněji řečeno flašku piva." povzdechl si kudrnáč a zasyčel, když jsem mu pinzetou začal vytahovat malé střípky. Byl jsem rád, že už mi sundali sádru, protože jinak bych mu nemohl pomoct.
"To se takhle chová vždycky?" Harry přikývl. "Proto máš často monokly, nebo nějaký zranění?" další přikývnutí. "Kvůli němu si skončil v nemocnici?" napadlo mě. Zelené oči se na mě podívaly a on znovu přikývl. "Všichni říkali, že tam jsi kvůli slepáku, ale mě to nedávalo smysl, protože se slepákem už si operaci měl na základce."
"Jak to víš?" s malým úsměvem se na mě podíval a já jen pokrčil rameny. "Jsi velice... všímavý." zašeptal. Potřel jsem mu ránu dezinfekcí a sladce se na něj usmál.
"Děkuji." zasmál jsem se a přilepil mu tam pár náplastí. Moje ruka zůstala na jeho tváři a já fascinovaně zíral na jeho rty, které mě tenhle večer líbaly snad třikrát, ale já ho vždy odstrčil. Trochu jsem se naklonil a lehce se o jeho nadýchané polštářky otřel, než jsem se odtáhl. Na mé tváři byl po dlouhé době spokojený, ale hlavně pravý úsměv.
"Myslel jsem si, že se ti nelíbí, když tě líbám." zaculil se a propletl si semnou ruku, tu kterou mi zlomil. Chvíli si prohlížel její nedokonalou kůži a pak jí lehce políbil.
"To jsem neřekl." namítl jsem a trochu se k němu přiblížil. Líbilo se mi to teplo, které z něho vycházelo a prostě jsem ho chtěl obejmout a už nikdy nepustit. Nejvíc jsem chtěl, ale přinutit Edwarda, aby žárlil. Nechápal jsem proč, ale chtěl jsem ho naštvat a donutit ho, aby si semnou psal.
"Ale jsem rád, že jsi mi odpustil. Mám potom lepší pocit." zašeptal a podíval se mi do očí. Viděl jsem tam tu jiskru, kterou jsem naposled viděl u Conora. Ucítil jsem, jak se mi v břiše spouštějí motýlci a já to musel zastavit. Odtáhl jsem se.
"To jsem neřekl." zopakoval jsem stejný slova a Harry na mě nechápavě zíral. "Řekl jsem, že přijímám tvojí omluvu, ale neodpustil jsem ti." s těmi slovy jsem opustil koupelnu. Zmatené myšlenky mi pobíhali hlavou a já si chtěl prostě vypnout mozek a na všechno zapomenout.
Nový příběh najdete na mém profilu :) budu ráda, když se podíváte a prosila bych co nejvíc komentářů na tyhle poslední menší Larry momentíky :)
Hrozně moc vám děkuju za 40k přečtení, je to krása... díky <3 <3
Btw. je tu někdo, kdo taky nesnáší komentáře typu ,,Hezký, chci další,,? Protože jakože teď jsem přidala a oni už chtějí hned další? Nevím, prostě to nemám ráda :/ Nevadí mi ,,Hezký, doufám, že přidáš brzo,, ale prostě když vám přímo napíšou, že už chtěj další, tak mi to přijde, že je hrozně nenasytný. Taky mám svůj život... LOL nemám :DDDD
_LarryLS1_
