28.

4.3K 415 28
                                    

Krátkej díl I know, ale chtěla jsem vám sem aspoň něco dát :D

_LarryLS1_


"Neplakej, Louisi." chlácholil mě Niall, tisknoc si mě na svojí hruď, když bolest neodcházela. "Jsou to už dva roky, už jsi se přes to dostal. Nemysli na to prosím."

"To nejde." zašeptal jsem. "Kdyby ten kretén nevytáhl jeho jméno, snažil bych se zapomenout, ale on znovu otevřel rány a já nevím co dělat. Myslím je  na něj a na tu vinu. Nialle, vždyť já-"

"Ne, Louisi!" Niall zvýšil hlas a podíval se mi do očí. "Ty za to nemůžeš. Není to tvoje vina, už jsme o tom mluvili, tak to znovu nevytahuj. Vyjasnili jsme si to, nikdo ti to nedává za vinu, tak se s tím smiř. Nemůžeš na to myslet, pokaždé co se zmíní jeho jméno."

"Někdo mě za to viní a nemyslím tím sebe." už jsem nevěděl co dělat. Před dvěmi roky to byla ta nejhorší doba a já si myslel, že se přes to nikdy nepřenesu. Nepřensel jsem se, pouze jsem to zastrčil hluboko do svojí mysli a ten zasranej sráč mě donutil si na to znovu vzpomenout. "Jeho rodina, vždycky mi to strkali pod nos a říkali, jak moc mě kvůli tomu nenávidí."

"Jeho rodina byli zmrdi. Nemysli na ně." usmál se Niall.

"Nenávidím Harryho kvůli tomu co semnou dělá. Stejně jako nenávidím Edwarda, Ni. Nevím co mám dělat." opravdu jsem to nevěděl. Kvůli Harrymu jsem byl opravdu zmatený a bál jsem se, že bych k němu někdy mohl cítit něco víc než nenávist, ale jak se říká od nenávisti jen krůček k lásce. Nechtěl jsem ho milovat, vždycky mi šlo nejlíp ho nenávidět. Kvůli Edwardovi jsem byl zmatený snad ještě víc, protože jsem k němu něco cítil, ale byla to jen osoba za mobil, nic pro mě neznamenal, nebo možná jo.

"Já vím, Lou. Měl by si konečně tomu blbovi odepsat, nebo se poseru z toho, jak ti pípá mobil. " zasmál se Niall a podal mi můj telefon.

Edward: udělám cokoliv

Edward: Lou?

Edward: Omlouvám se za všechno, miluju tě

Edward: Prosím

Me: Jsem v pohodě

Me: jsem doma, jen přišel Niall

Edward: Víš, jak moc si mě vystrašil?

Edward: Sakra tohle už mi nikdy nedělej

Me: Promiň

Edward: Opravdu jsi nikam nešel?

Edward: Nechci, aby si udělal nějakou blbost kvůli mě

Me: Kvůli tobě?

Edward: Ano, kvůli mě

Edward: Miluju tě a nechci, aby se ti cokoliv stalo

Edward: Jsi v pohodě, že?

Edward: Nemusím se o tebe bát?

Me: Jsem v pohodě

Me: Nestarej se

Edward: proč mě odmítáš?

Edward: Co tak hrozného jsem ti udělal?

Me: Nic, jen mě nenecháš nadechnout a mě to leze na nervy

Edward: Promiň

Edward: Tak já tě nebudu otravovat

Edward: Napiš, až budeš chtít

Me: Děkuju




Unknown || Larry//Book1 ✔Kde žijí příběhy. Začni objevovat