Uslyšel jsem zvonek a rychlím krokem jsem doběhl k zrcadlu, kde jsem se upravil a očistil si oči od slz. Seběhl jsem dolu a viděl matku, jak otevírá dveře. Zastavil jsem se v půli kroku a můj dech se zadrhl. Harry vypadal... prostě božsky. Najednou vypadal tak atraktivně a já nechápal, že jsem si toho nikdy nevšimnul. Měl na sobě klasické černé skinny jeany, černé triko a úžasnou černou koženou bundu.
"Tebe neznám." řekla matka nenávistným hlasem. "Kdo jsi?"
"Harry." představil se Harry se vší zdvořilostí a podíval se za mojí matku, kde spatřil mě s nepatrným úsměvem na tváři.
"Myslím, že můžeš zase jít odtud, odkud si přišel, Harry." věděl jsem, že něco takového řekne, protože neměla v plánu mě pustit. Chtěla abych se seznámil s jejím novým šamstrem a uctíval ho jako boha. "Louis dneska nikam nejde."
"Myslím, že jsme o tom už mluvili." zavrčel jsem a přistoupil blíž. "Ahoj, Harry." pozdravil jsem ho s úsměvem a on mi to oplatil. "Je mi jedno, že mě chceš seznámit se svým přítelem. Můžu ho potkat jindy, třeba za týden." oplatil jsem jí vražedný pohled a vzal si z věšáku bundu.
"Louisi Williame Tomlinsone!" skříkla, když jsem chtěl opustit náš dům. "Řekla jsem ti jasně, že tvůj zadek zůstane doma a dneska se z tohoto domu, ani nehneš!" křičela. Viděl jsem Harryho zmatený pohled, který tikal mezi mnou a matkou.
"A já jsem ti jasně řekl, že je mi to u prdele!" oplatil jsem jí to a otočil se na odchod, když mě pevně chytila za vlasy a přitáhla k sobě. V té chvíli zakročil Harry.
"Pusťte ho." řekl pevně a přistoupil blíž, kdyby mi chtěla ublížit. Přitiskl jsem víčka k sobě a potlačoval slzy, které se draly ven. Proč jsem musel mít, tak nemožnou matku? Ztrapní mě před každým člověkem, kterého znám. "Nebudu to říkat dvakrát." jeho hlas zněl nebezpečně a já v té chvíli byl rád, že není mířen na mě.
"Je to můj syn! Můžu si s ním dělat co chci a nějací jeho kamarádíčci mi do toho nemají co říkat!" její ruka škubla mýma vlasama a já už nechtěl být ten slabý, který si nechá ubližovat a proto jsem se z jejího silnýho stisku vykroutil a spadl Harrymu do náruče.
"Není to můj kamarád!" vykřikl jsem na ní, když jsem se otočil. Harryho ruce mě držely pevně za paže, kdybych se na ní měl vrhnout. "Je to můj přítel a právě s ním jdu na rande!" lhal jsem, ale neměl jsem na výběr. Věděl jsem, že se pak budu muset Harrymu omluvit a následně prožít život s tím, že jsem totální kokot.
"Ty jsi gay?" její hlas byl tichý, ale její oči přímo křičely vraždou. Cítil jsem, jak si mě Harry přitáhl blíž a já se opřel do jeho hrudi. Cítil jsem jeho zběsilé srdce na svých zádech a Harryho ruce kolem svého pasu.
"Jo."
"Ty jsi zasranej buzerant?" vykřikla a její tvář se zbarvila do červena. "Chceš mi říct, že pod svým domem vychovávám kluka, který má rád ptáky?"
"Brzděte." zavrčel Harry. "Tohle je váš syn a nezapomínejte, že urážíte i mě a já se opravdu urážet nenechám."
"Jdeme." špitl jsem k Harrymu, chytil ho za ruku a vedl ho pryč.
"Jestli odejdeš, tak ať už nikdy nevidím tvůj zadek v tomhle baráku!" skříkla ještě matka a já znovu stiskl víčka k sobě. I přes její slova jsem pokračoval v cestě. Věděl jsem, že to teď myslí naprosto vážně a že já už pro ní nic neznamenám. Věděl jsem, že tentokrát to nebude jen hádka. Tohle bude totální anarchie. "Už nejsi můj syn!" zakřičela ještě a zabouchla dveře.
V té chvíli jsem propukl v pláč, zakryl si svojí tvář dlaněma a snažil se ignorovat Harryho, který ke mně tiše mluvil.
"Lou, neplakej." špitl a přitáhl si moje třesoucí tělíčko do svého medvědího objetí. "Prosím jen kvůli ní neplakej. Vím, že to bolí, ale není to konec světa."
"Není to konec světa?" ironicky jsem se zasmál a utřel si slzy ze své tváře. "Právě mě moje matka vykopla z baráku. Kluk, kterého miluju se na mě totálně vysral a jdu na rande s klukem, který mě celý život šikanoval. Myslím, že tohle je konec světa."
"Omlouvám se, Lou." zašeptal a pohladil mě po tváři.
"Co mám teď sakra dělat?" vzlykl jsem a odvrátil od něj svůj uslzený pohled. "Nemám kam jít a pokud půjdu k Niallovi, tak to bude první místo, kam mě půjde hledat. Já už jí v životě nechci vidět. Nenávidím celou její existenci, sakra. Vždyť to má být moje zkurvená matka a né nějaká šukací panna pro celé město."
"Můžu ti pomoct." usmál se Harry a natočil mojí tvář k té své. "Můžeš na dobu neurčitou jít bydlet ke mně. Mám obrovský barák a moji rodiče sotva ví, že existuju, takže by si ani nevšimnuli nezvaného hosta."
"Ne." odmítl jsem okamžitě a zíral do jeho zelených, dokonalých očí.
"Nemáš na výběr." zasmál se a přiklonil se k mé tváři. "Říkáš, že nemáš kam jít a na ulici tě spát nenechám, takže to znamená, že půjdeš ke mně." v té chvíli se jeho rty ocitly na těch mých a já zapomněl na veškerou realitu.
Vím, že jste určitě čekali rande, ale já se prostě nemám k tomu ho napsat, protože sama nenávidím rande a tyhle ty romantické blbosti a proto nedokážu popsat tohle, aby to bylo alespoň dostačující. Zkoušela jsem to, ale vždycky z toho vyšla totální kravina...
No, ale jedna pozitivní zpráva, že začnu psát další příběh :D Nebudu říkat o čem bude, ani na jaké téma, ale doufám, že se vám bude líbit :) Těší se někdo, i když vůbec neví na co? :D
_LarryLS1_
