Someone:
Dlouho bylo ticho, kdy se na sebe oba chlapci dívali. Louis s očima plných slz a myšlenkou na to, že ho opustí další člověk, pokud to on neudělá sám. Harry se zase snažil uspořádat všechny své myšlenky, aby se mohl srovnat s pravdou, že si brunet bere za vinu smrt svého přítele.
"Prosím, řekni něco." zašeptal Louis s vyděšeným pohledem, když Harry upřel pohled na zem a mlčel. Bylo to mnoho informací najednou, a proto taky trvalo dlouho než je kudrnáč mohl pořádně zpracovat. Snažil se pochopit, že i na jeho zádech leží vina, protože to on Louise vyděsil, aby chtěl z té párty pryč.
"Já nevím, co říct." zašeptal Harry, když si konečně uvědomil, že by bylo správné něco říct, aby Louise nestavěl do špatné pozice.
"Cokoliv, krom tohoto." Lousův pohled byl zoufalý, když se pokoušel držet slzy, které se snažily dostat ven. Měl pocit, že se mu rozkočí srdce z té tíhy, která mu právě spadla z hrudi.
"Já... přijde mi hloupé, že si to bereš za vinu." zakroutil hlavou Harry a přisunul se k brunetovi blíže, aby ho mohl kdykoliv obejmout. "Není to tvoje vina a ani nikdy nebyla. Nebyla to nikoho vina, prostě se to stalo a tím, že si budeš nalhávat, že za to můžeš ty, tak to ti vůbec nepomůže. Nemůžeš přece žít s tou tíhou na své hrudi, protože ho tím stejně nevrátíš. Je postě mrtví, ať už se snažíme jak koliv, tak to nic neodčiní."
"Jenže-"
"Ne." přerušil Harry Louise, který měl v plánu něco namítnou. "Prostě se s tím smiř." přitáhl si menší tělo k tomu svému, ale dával pozor na jeho zranění. "Není tu žádné jenže, žádné ale, ani nic takového. Je to, co to je a tobě stačí, aby si na to přestal myslet v tom, že za všechno můžeš ty. Vinu nese každá myšlenka, každý čin všech. Možná kdyby tě tenkrát Niall nevzal na tu párty, kdyby si nechtěl jít, kdybych tě nebalil. Těch okolních vlivů je tolik. Může za to v podstatě každý."
"Dobře." Louis nasadil menší úsměv a pevně držel Harryho tělo u sebe. Možná poprvé za celý svůj život byl šťastný. Ale na jak dlouho?
***
Po dlouhým týdnu, kdy Harry trávil v nemocnici každou volnou chvíli, byl Louis konečně propuštěn. Harry ho vzal k sobě domů, kde si Louis sbalil své věci a byl odvezen zpět do svého baráku, kde na něj čekala máma. Měli dlouhý rozhovor, ve kterém se zapojila i sestra, kde se řešila jejich budoucnost a kde bylo jasně rozhodnuto, jak to bude dál. Louis nevěděl jestli je za tohle rozodnutí šťastný, nebo ne, protože se v něm střídalo až moc emocí najednou, aby mohl nějakou pozorně prozkoumat.
Druhý den se vydal do školy. Měl strach z Nicka, ale ten zmizel jakmile překročil práh školy. Ruku v ruce s Harrym. Všichni se na ně zmateně dívali, ale nikdo se neodvážil nic říct. Mlčky je nechávali projít. Možná se někteří usmívali, někteří mračili a některé dámy nenávistí propalovaly malého bruneta po Harryho boku.
"Harry?" až několik lidí, kteří se před nimi zastavili, je donutilo zajímat se o ostatní, než jen o toho druhého. Dva chlapci zvedli pohled, aby se setkali s pohledem Zayna, Nicka a dalších lidí, kteří jim bránili v průchodu chodbou.
"Co?" Harry naklonil hlavu na stranu a na tváři se mu roztáhl malý úsměv, když viděl jak moc jsou jeho ,,kamarádi,, překvapení. Louis jedině dokázal křečovitě držet kudrnáčovu ruku a koukat do Nickových očí, které ho propalovaly nenávistí, která by se nedala měřit žádným měřítkem.
"Co to kurva je?" zavrčel Nick a zaťal ruce v pěst. Teď byl velice naštvaný, že Louisovi nedal mnohem víc. Rozhodně si podle Nicka zasloužil mnohem víc.
"Uhm, o čem mluvíš? Jo, ty myslíš tohle. Co by to bylo? Chodíme spolu." zasmál se Harry a ušklíbl se, když všichni zpozorněli. Brunet se slabě usmál, protože teď pomalu začal chápat, že ho má Harry opravdu rád a udělá všechno, aby si ho udržel u sebe.
"CO ŽE?!" vykřikl Zayn s Nickem ve stejnou chvíli, neschopni pochopit absurdnost této situace. Ještě před nedávnem se tihle dva nenáviděli a teď spolu chodí. Bylo to nesmyslné a nepřípustné.
"Slyšeli jste dobře." zavrčel Harry a chtěl projít, když mu Nick zastoupil cestu s ďábelským úsměvem na tváři a Harry v té chvíli pochopil, že je v prdeli. Úplně v prdeli. "Drž hubu, Nicku." pokroutil hlavou a vyděšeně se otočil na zmateného Louise, který nevěděl co si myslet, když se před nimi postavil Nick se zkříženýma rukama na hrudi.
"Harry... co se děje?" Louis pustil Harryho ruku a rozhlédl se nervózně kolem sebe. Netušil, co se děje, i když ostatní nejspíš jo.
"Ale, počkat." zasmál se Zayn a také se ušklíbl, protože pochopil, že Louis neznal celou pravdu. Postavil se vedle Nicka a usmál se na Louise. "Hele, kamaráde. Nechtěl by si vědět celou pravdu o tvém úžasném Harrym?"
"Drž hubu."
"Jakou pravdu?" Skutečnost byla taková, že Louis chtěl vědět všechno, co se ho nějak týkalo.
"Já nevím třeba o tom, proč se o tebe začal zajímat." doplnil Nick a rychle uhnul, když po něm Harry vyjel a chytil ho za ruku, kterou mu zkroutil za záda. "Uklidni se, Hazza." všichni napjatě čekali na slova, která vše vysvětlí a jediný Harry se snažil popadnout dech, když koukal do brunetových vyděšených modrých očí.
"Víš pravda je taková, že všechno byla jen sázka. Hloupá sázka, která začala jednou opileckou nocí." začal Zayn a vesele se usmál, když zahlédl, že se Harry snaží Nickovi vykroutit, ale byl v příliš špatné pozici. "Pravda o Harrym... Stačí, když ti řeknu celé Harryho jméno, ne?" Louis už pomalu chápavě přikývl a sledoval Zaynova ústa, která vyslovila verdikt pro Harryho: "Harry Edward Styles."
Abych vám řekla pravdu, tak tohle je poslední díl. V další části očekávejte Epilog :) Vím, že jsem vás o tom vůbec neobeznámila, ani nic takového, ale musíte mě chápat, protože jsem chtěla, abyste si to užívali a nečekali poslední díly...
Snad se vám to líbilo a můžete mi do komentáře napsat, jak si myslíte, že bude Louis reagovat :) a taky názor na to, že bude konec :D
_LarryLS1_
