"Miluju tě." zamumlal a spojil naše rty, dřív než jsem mohl cokoliv říct.
"Po-počkat, co?!" odstrčil jsem jeho tvář od té své, abych mu viděl do očí, jestli to myslí vážně. Jediné, co jsem dokázal vidět v té zelené byla něha a láska. Nikde nic, co by naznačovalo, že by lhal.
"Miluju tě." zopakoval. Nejspíš si myslel, že tím vyřeší všechny problém, že mu odpustím všechno, co mi dělal, ale to nešlo jen tak. Nahnul se ke mně, aby mě znovu políbil, ale já se okamžitě odtáhnul a vyděšeně na něj koukal. "Lou?" zašeptal a jeho dlaň našla mou tvář. Zavrtěl jsem hlavou a přitáhl si stehna k hrudi, i když jsem takhle cítil pálení zadku mnohem víc. "C-co s-se dě-děje?" vykoktal překvapeně, když jsem mlčel. To si opravdu myslel, že mu ty dvě slova zopakuju? To si opravdu myslel, že 'miluju tě' vyřeší všechno? Celý život jsem ho nesnášel a pořád nemám odpovědi na jeho nové chování.
"Já tě nemiluju." řekl jsem pevně a nechal po svých tvářích téct slzy. "Nikdy jsem tě nemiloval, protože jsem tě vždycky dokázal jen nenávidět. Nevím, co se stalo, že ses najednou takhle změnil, ale to neznamená, že se ti hned vrhnu kolem krku. Všechno s tebou byla chyba; líbání, že jsi mě chránil a vůbec to, že jsem se k tobě prakticky nastěhoval."
"Nebyla to chyba." namítl.
Zakroutil jsem hlavou a přes slzy ho neviděl. Nemohl jsem mu dovolit, aby se mi dostal pod kůži. "Nemůžu tě milovat, protože moje láska zabíjí."
"Lo-u?" zašeptal, jeho hlas se třásl. "Co-co to plácáš?"
"Z-zabil jsem h-ho." vzlykl jsem a zabořil svojí hlavu do nohou. Celé mé tělo se začalo otřásat brekem a hlavně strachem, jak na to bude reagovat. Bylo mi jasné, že to všem řekne, ale já už to nedokázal držet v sobě. Potřeboval jsem někomu říct pravdu. Někomu, kdo není Niall, nebo máma.
"Koho?"
"Co-connora." jeho jméno jsem vyslovil už naprosto zlomenně. Nikdy jsem o tom nemluvil. Vlastně ani s policií jsem o tom nebyl schopen mluvit. Dlouho jsem chodil na terapie, kde si mysleli, že mi pomohli, ale já se jen naučil tu bolest skrývat v sobě a jméno, Connor byl spouštěč, který spustil bolest a slzy. Všechno za mě musel říct Niall, dokonce i mé mámě musel říct pravdu on, protože já bych to nikdy dřív nedokázal říct, ale teď jsem byl připravený.
"Louisi, prosím..." cítil jsem jeho ruce na svých pažích, když si mě trochu přitáhl k sobě. Jenže já nechtěl, aby mě obejmul. Potřeboval jsem, aby mi řekl, že jsem nic, že jsem zabil nejdokonalejšího člověka na zemi a společně s ním vlastně zničil život i jeho rodině. "Mluv semnou, prosím... Děsíš mě."
"Pr-prostě jsem ho z-zabil." zvedl jsem pohled, a i když jsem Harryho přes slzy neviděl, tak mi bylo jasné, že se stará. Cítil jsem v jeho hlase snahu o podporu, kterou jsem u něj nikdy dřív nezažil. "Za-zabil jsem ho, pr-protože mě mi-miloval."
"Ne, ne, ne. To není pravda, Lou. Určitě to není pravda." namítl a já si setřel slzy ze svých tváří, abych na něj aspoň trochu viděl. Zahlédl jsem na jeho tváři slzy, které stékaly v malém potůčku dolu. "Uklidni se, a pokud budeš chtít, tak mi můžeš všechno vyprávět." nechal jsem se, aby si mě přivinul do náruče a přitom jsem dýchal jeho nasládlou vůni. Najednou jsem se cítil v bezpečí, tak jak jsem se cítil, když mě kdysi obejmul Connor.
Trvalo to hodně dlouho, než se moje slzné kanálky vyprázdnily a já byl schopný se znovu pořádně nadechnout. Harry mě stále držel a celou tu dobu na mě mluvil, a i když jsem ho nevnímal, tak jsem to bral na seznam hezkých věcí, které pro mě dobrovolně udělal.
Párkrát jsem se nadechl jeho vůně, abych si jí zapamatoval a pak se odtáhl, rozhodnutý převyprávět mu část příběhu: "B-bylo nám patnáct-" začal jsem. Můj hlas se trochu třásl, ale najednou jsem si přišel silný a měl jsem v plánu mu to všechno říct. "-Já s Niallem jsme se chtěli trochu pobavit a slyšeli jsme, že v našem věku už lidi chlastají a užívají si života. Věděl jsem, že Connor je na doučování a proto jsme s Niallem ukradli auto mojí mamky a jeli na jednu z párty, o kterých mluvili čtvrťáci ze školy. Byl jsi na ní taky." Harry se zamračil, asi si to nepamatoval. "Byl jsi-byl jsi hodně opilý a taky si pamatuju, že si semnou flirtoval." pousmál jsem se, nad jedinou pozitivní vzpomínkou z toho večera. "Přišel jsi mi jako pošuk a děsil jsem se tě, tak jsem nakonec zavolal Connorovi, že chci domů. Po nějaké době mě a Nialla vytáhl z té pártyk máminýmu autu, ale to už jsme byli pořádně ztřískaní-" zasekl jsem se a podíval se mu do očí. Věnoval mi malý úsměv, který mě povzbudil k tomu, abych mu to dořekl. "-Nedal jsem jim, ani jednomu klíče, a i když dlouho protestovali, tak mě nakonec nechali řídit. Byla to ta největší chyba v mém životě, protože jsme dělali s Niallem blbosti a pak si jen pamatuju, že jsem nezvládl zatáčku a nabourali jsme bokem do stromu. Přímo tam, kde seděl Connor."
Zachvíli mě zabijete, už to vidím :D Chtělo by to nějaký komentář, třeba :D Názor na Louise a na to, co se stalo Connorovi? :3
_LarryLS1_
