Sladké mámení

Útěk

Úterý

Ráno u nás na dveře opravdu zaklepala mladá dívka. „Dobrý den, dnes se konat taneční soutěž u bazén. Vy zúčastnit se?" zeptala se hodně špatnou angličtinou. „V žádném případě" odsekl Mark. „Zlato prosím ! Miluji tanec" usmála jsem se a tak, aby to ta dívka neviděla, jsem mu přejela dlaní přes rozkrok. „No fajn" svolil. „Výborně, soutěž začínat za hodina" řekla a odcupitala. „Ale budu za to něco chtít" řekl. „S tím počítám" řekla jsem a shodila ze sebe lehký župan – to jediné, co jsem na sobě měla. Přešla jsem k němu a shodila ho na postel. Dneska jsem si to chtěla užít já a on kupodivu neměl nic proti. Když můj ponižující výkon skončil, bylo načase jít k bazénu. Sešli jsme schody a já hned uviděla Jeremyho, který tam stál ve skupině s několika lidmi. „Ale slečna, vy muset mít na sobě šaty" přiběhla za mnou ta dívka, co byla u nás na pokoji. „Vy jít se mnou, ano?" usmála se. Podívala jsem se na Marka a on jen kývl hlavou. Ta dívka mě odtáhla dovnitř. „Vy být opatrná a hodně štěstí" řekla mi a usmála se. „Děkuji" zašeptala jsem. „Vy jít tudy a Jeremy za minutka přijít" řekla a vystrčila mě ze dveří na ulici. Čekala jsem tam asi dvě minuty, než se Jeremy ukázal. „Jsem nervózní" přiznala jsem. „Vše bude v pořádku" usmál se na mě. Rychle jsme nastoupili do taxíku a mířili na letiště. „Vyjde nám to přesně – všechno je zařízené" řekl mi, aby mě uklidnil, protože si určitě všiml mé nervozity. Co když na to Mark přijde? Co mi pak udělá? Já se tak bojím !

V letadle

Když se letadlo začalo vznášet, měla jsem ohromnou radost ! Konečně se od něj dostanu ! Už mi nikdy neublíží ! Z ničeho nic jsem se začala smát. „Děkuju moc !" řekla jsem Jeremymu a objala ho. „Není za co" řekl. Ještě chvilku jsme si povídali. Zbytek letu jsem prospala. Když jsme přistáli v Paříži, Jeremy mě vzal k němu domů. Tam ho přivítala jeho mamka a sestrou, o kterých mi vyprávěl. Obě byly moc milé a jelikož je jeho sestra stejné postavy jako já, půjčila mi nějaké oblečení.

Po třech dnech

Uběhly tři dny a já jsem ještě pořád u Jeremyho. Bojím se vrátit se do Londýna. Mark už mě stoprocentně hledá. Ani jsem nedala vědět Simonovi, nebo mamce. Nechci, aby mě takhle viděli. Z tu dobu v Turecku jsem příšerně zhubla. Po celém těle mám spoustu modřin a odřenin. Vypadám strašně. Jeremyho mamka mi nabídla, že u nich můžu zůstat jak dlouho budu chtít. Je opravdu moc milá a hodně mi pomohla. Díky tomu, že jsem na jazykové škole, tak umím i něco francouzsky a ona mi pomohla sehnat brigádu, na které si můžu vydělat na cestu domů a nové oblečení.

Večer

„Kdy plánuješ cestu domů?" zeptal se mě Jeremy, když za mnou přišel do pokoje. „Co nejdřív, nechci vás tu otravovat...Ale bojím se, že mě Mark zase najde" odmlčela jsem se. „To chápu...ale mám takový nápad. Mohla bys tu zůstat ještě tak měsíc a já bych do Londýna letěl s tebou, co ty na to?" usmál se na mě. „To myslíš vážně?" „Smrtelně... Stejně už se tam chci dlouho podívat. Říkal jsem ti přeci, že miluji cestování" stále se usmíval. Bylo to přesně to, co už jsem dlouho potřebovala – pocit bezpečí. A ten mám jen když je poblíž Jeremy. „V tom případě budu moc ráda, když se mnou poletíš a taky ti ráda poskytnu azyl" zasmála jsem se. „No tak to nejde odmítnout" zasmál se se mnou a objal mě. „Dobrou" zašeptal a odešel do svého pokoje.

O měsíc později

Už jsem ve zprávách několikrát viděla, že je po mně vyhlášené pátrání. Cítím se strašně, že jsem domů nedala vědět kde jsem. Ale zítra s Jeremym odlétáme a já po dlouhé době uvidím svého milovaného brášku a tu nejúžasnější mámu na světě.

---Markův pohled---

„Mluv ty malá děvko ! Kde je?" „Já-já opravdu nevím" špitla. „Ale víš ! Vím, že to víš !" „Brácha...vážně" kuňkala a už mě to vážně sralo. Strhl jsem z ní spodní prádlo a tvrdě ho do ní vrazil. Už je to dlouho, co jsem si naposledy udělal takhle dobře ! Nevím, kde je ta malá svině, ale já ji najdu ! Najdu si ji a stejně jako tu malou mrchu Emily ji pořádně omrdám a zabiju ji. Stejně si nic jiného nezaslouží. Se mnou si nikdo zahrávat nebude. „Marku prosím" brečela moje milovaná mladší sestřička. „Drž hubu" zavelel jsem a dál do ní vrážel. „Brácha nech toho ! Jsem tvoje rodina kurva !" zařvala a já jí za to vlepil facku. „No a? Říkal jsem, že to ty můžeš za to, že jsou naši mrtví ! Ty za všechno můžeš ! A já ti slíbil, že za to budeš trpět !" řekl jsem a konečně se udělal. Vytáhl jsem ho z ní, zapnul si zip a odešel na čerstvý vzduch.

*Tak ok, rovných 800 slov, snad se líbí :) Vote, Comment, Share*