Sladké mámení

Sourozenecké kázání

Pátek

Jdu po mostě, cela zmrzlá. Jako každé ráno jde naproti mně jako vždycky Marek. S úsměvem jsem ho pozdravila a chtěla pokračovat dál, ale on mě zastavil. ,,Co děláš dneska?," zeptal se s nesmělým úsměvem. ,,Dneska...nic," odpověděla jsem a také se usmála. ,,Nechceš někam zajít?," pokračoval. ,,Ale jo, klidně," zasmála jsem se. Udělalo mi to radost. ,,Fajn, tak...kde se sejdeme...ehm...a v kolik?," zakoktal se. On se zakoktal ! ,,No, já končím ve dvě, takže...," odmlčela jsem se. ,,Takže na tebe počkám před školou a zajdeme na oběd, hm?," Pane bože ! On má tak krásný úsměv ! ,,Fajn," souhlasila jsem. Už jsem musela jít a tak jsme se rozloučili a každý z nás šel svou cestou.

Po škole

Když zvonek odzvonil poslední hodinu, s úsměvem jsem seběhla ty nekonečné schody a šla ke skříňkám. Jsem zvědavá, jestli tam opravdu bude a nebo si ze mě jen dělal legraci. Oblékla jsem si bundu a kolem krku si dala šátek. Sebevědomě jsem vyšla před školu a on tam opravdu stál ! Mela jsem z toho ohromnou radost ! Seběhla jsem několik schodů a zamířila za ním. ,,Ahoj," usmál se. ,,Ahoj," oplatila jsem mu. Pak mě vzal do jedné hezké restaurace na oběd a u toho jsme si krásně popovídali. Když nad tím tak přemýšlím - vůbec by mi nevadilo něco s Markem mít. Je tu jen jediná chybička a to ta, že je mu 20. Mne by to nevadilo, ale máma by šílela a navíc - On o mě nemá zájem. V pět mě doprovodil domů, vyměnili jsme si kontakty a rozloučili jsme se. Se zářivým úsměvem jsem zalezla do svého pokoje. ,,Saro ! Za hodinu přijede Simon, pojď mi pomoct s večeří," křičela na mě mamka z kuchyně. ,,Hned jsem tam," odpověděla jsem a zamířila dolů.

Devět večer

Když jsem seděla se Simonem u něj v pokoji, mobil mě upozornil na SMS. Rychle jsem ji rozklikla a podívala se, kdo mi píše.

Psal mi Mark. „Hej, ségra... vnímej trochu," uslyšela jsem Simonův smích. „Co?," zeptala jsem se vylekaně. „Jsi úplně mimo a culíš se jak šílenec," smál se. „Jo...ehm, promiň," omluvila jsem se stydlivě a nedivila bych se, kdyby mi řekl, že jsem úplně rudá. „Kdo ti píše?," zajímalo ho. „Kamarád," řekla jsem jakoby nic. „Jo jasně, kamarád," zasmál se a dloubl mě do ramene. „Kdo to je?," zeptal se znovu. „Brácha jedné holky ze školy," řekla jsem nakonec. „Kolik mu je?," podíval se na mě podezřívavě. „To je jedno," snažila jsem se z toho vykroutit. „Hele, já nemám nic proti tomu, abys s někým chodila, ale já mám o tebe prostě jenom strach," řekl a sedl si na postel vedle mě. „Tak kolik mu je?," „Dvacet," zajíkla jsem se. „Ehm...Saro, je ti šestnáct," řekl, jako bych to nevěděla. „No a?" bránila jsem se. „Nic spolu nemáme, jsme jenom přátelé" pokračovala jsem. „No, jen aby...Saro, mám o tebe prostě jenom strach. Hlavně kvůli tomu, co se stalo Emily" řekl a objal mě. „Vždyť já vím" usmála jsem se. „Ale nemusíš se o mě bát" ujistila jsem ho. „Fajn, ale kdyby něco, dáš mi vědět, viď?" „Budeš první" usmála jsem se a pevně ho objala.

Večer jsme si zase i s mamkou sedli do obýváku a povídali si o všem možném. Simon mi slíbil, že mě o prázdninách vezme do Česka, pokud budu chtít. Nemůžu se dočkat ! Bude to úplně super ! Jen z jeho vyprávění už vím, že to tam budu mít mnohem raději, než tady. A teď zpět k té zprávě. Mark se mě ptal, jestli spolu zítra někam nezajdeme a já s tím souhlasila. Nemůžu se dočkat !

--

V následujících týdnech jsem se s Markem scházela čím dál víc. Venku už se začalo oteplovat, jelikož už je skoro březen. Léto už je na dosah ruky ! Nemůžu se dočkat až nasednu do letadla a budu se shora dívat, jak mizí to falešné město a falešní lidé. „Co plánuješ na léto?," zeptal se mě najednou Mark. „No...Můj bratr mě chce vzít tak na týden do Česka, na což se neskutečně těším no a pak se vydám směr Turecko," usmála jsem se. „Proč zrovna Turecko?," zajímalo ho. „Miluji to tam. Miluji to teplo a taky ten pocit, že jsem úplně volná," řekla jsem a usmívala se. Ještě jsme si o tom povídali. Pak dostal skvělý nápad – „Vadilo by ti mít společnost?," „To myslíš vážně?," „Smrtelně," usmál se. „No tak to s tím můžu jedině souhlasit," usmála jsem se.

*Myslím, že popisek netřeba :3 Vote, Comment, Share*