Sladké mámení

Násilník ?

Duben

„Vstávej ségra" probudil mě Simonův hlas. Unaveně jsem si promnula oči a posadila se na postel. „Všechno nejlepší" usmál se na mě a já mu úsměv oplatila a objala ho. Kvůli mně pojede do školy až zítra. „Děkuju" řekla jsem a přijala od něj dárek v podobě zabalené krabičky. Když jsem to rozbalila, prudce jsem se na něho vrhla a pevně ho objala. „Hodí se ti na ten tvůj náramek?" usmál se. „Jasně ! Ale, jak jsi ho sehnal ? Ten byl v minulé kolekci" usmívala jsem se jako šílenec. „Mám své zdroje" zasmál se. „Děkuju" zašeptala jsem mu do ucha, zatímco jsem ho objímala. V kuchyni na mě čekala mamka s dortem, který jen tak mimochodem vypadal nádherně ! Když jsme se nasnídali, mamka mi nabídla, že mě hodí do školy a já neodmítla. Rychle jsem na sebe hodila školní uniformu a do tašky si dala upnuté roztrhané džíny a krátké tričko. Zapletla jsem si rychle rybí cop a šla k autu. Sedla jsem si na místo spolujezdce a s úsměvem jsem se zadívala z okna. „Tady máš ještě dárek" usmála se a podala mi taštičku. „Děkuju" řekla jsem s úsměvem a taštičku rozbalila, byla v tom taštička od Pandory. Rozzářily se mi oči a rychle jsem se podívala dovnitř. Nemohla jsem uvěřit vlastním očím ! byl tam náramek a k němu přívěsek Eiffelovky, francouzská vlajka a ještě několik dalších. „Děkuju mami !" vydechla jsem a naklonila se, abych jí mohla dát pusu na tvář. „Líbí?" „Jsou nádherné !" řekla jsem a na všechny se důkladně podívala. Pak jsem si dala taštičku do batohu a vyrazila do školy. Vešla jsem do třídy a sedla si na své místo. Rozložila jsem si přívěsky na stůl a začala si je dávat na náramek, který jsem si pak hned dala na ruku. Při hodině mi přišla SMS a učitelka se na mě vražedně podívala. Já dělala, že o ničem nevím a psala jsem si zápisky. „Čí to byl mobil?" rozčílila se. Nikdo nic neřekl a tak to nechala být a pokračovala ve výkladu. Nenápadně jsem se na mobil podívala. Psal mi Mark. „Zvu tě na oběd, oslavenče :)" Udělalo mi to ohromnou radost ! Zbytek dne jsem přežívala s úsměvem. Už zbývala jen poslední hodina. Zrovna jsem se přesouvala do odborné učebny, když v tom mě někdo zastavil. „Kate?" usmála jsem se. „Ty máš něco s mým bráchou?" zeptala se bez pozdravu. „Ne, jsme jenom kamarádi" usmála jsem se. „Drž se od něj dál" varovala mě. „Proč?" „Vidíš to?" zeptala se a vyhrnula si dlouhé rukávy. Po celých pažích měla obrovské podlitiny a škrábance. „Kdo myslíš, že mi to udělal, hm?" „Ehm..Přítel?" hádala jsem. „Ne, ty hloupá ! Udělal mi to Mark" „to je blbost" „Hele, mysli si co chceš a dělej si co chceš, ale já tě varovala" řekla nakonec a odešla. Co to jako mělo být? To si myslí, že jí na to skočím? Proč by to Mark dělal? Zahnala jsem myšlenky na ten rozhovor a pokračovala do učebny. Po hodině jsem šla na záchod a převlékla se. Pak jsem vyšla před školu a uviděla tam Marka. „Ahoj" usmála jsem se a on mi úsměv oplatil. „Všechno nejlepší" řekl a objal mě. „Tak vyrazíme?" zeptal se a já jen kývla. Cestou jsem napsala zprávu mamce ať se o mě nebojí. Mark mě vzal do nádherné restaurace a číšník nás zavedl ke stolu. Objednali jsme si a povídali si. Po obědě mě šel pomalu doprovodit domů. „Moc se mi to líbilo" usmál se. „Mně taky, děkuju moc" řekla jsem a zvedla hlavu, abych mu viděla do očí. Zářivě se usmíval a ukazoval svoji roztomilou mezírku mezi zuby. Vypadal tak roztomile i přes to, že je mu dvacet. Pomalu se ke mně začal naklánět až se nakonec naše rty spojily v jediné. Užívala jsem si tu nádhernou chvilku a nechtěla, aby někdy skončila. Když se ode mě odtáhl, s úsměvem jsem se kousla do rtu. „Tak se měj, oslavenče" řekl. „Ahoj" odpověděla jsem jako omámená a vešla do domu a šla rovnou do pokoje, jelikož mamka doma ještě nebyla. Když jsem ze sebe hodila mikinu, zamířila jsem k Simonovi do pokoje. Slíbila jsem m přece, že bude první, kdo se dozví, když se mezi mnou a Markem něco stane. „Brácha !" zapištěla jsem. „co je?" zasmál se. Všechno jsem mu to řekla a culila se u toho jako smyslů zbavená. „Ale dávej si pozor ! Jsi moje malá sestřička a neodpustil bych si, kdyby se ti něco stalo !" usmál se a objal mě. „Mám tě ráda, brácha" řekla jsem.

Červen

„Mami, chápeš to ?! Dneska poslední školní den a za týden do Turecka !" křičela jsem přes celé auto. „No jo, vždyť já vím" smála se. „Nemůžu se dočkat !" řekla jsem, jako by to na mně nešlo dostatečně vidět. Už jsou to 2 měsíce a osm devět dní, co jsme s Markem spolu. Už máme dokonce dvě letenky a mamka je spokojená, že tam nepoletím sama. Když mě vysadila před školou, s úsměvem jsem šla dovnitř. Všichni se na mě otáčeli a pomlouvali mě, ale to bylo asi tím, že jako jediná z celé školy jsem na sobě neměla uniformu. Nevidím důvod, proč bych ji měla nosit i v den vysvědčení a ještě k tomu, když budeme ve škole jen hodinu. Učitelé už si na to u mě zvykli – Vždy, když máme zkrácené vyučování, tak si uniformu neberu. Ze začátku jsem z toho měla problémy, ale pak už se na mě všichni vykašlali. Vešla jsem do třídy, vytrpěla si tam hodinu a zamířila domů. Tam už na mě čekal Simon. Rozhodli jsme se, že dnešek strávíme spolu, zajdeme si někam na jídlo a vezme mě na nákupy. Nemůžu se dočkat.

*Nevím, jak vás, ale mně se ten příbeh nehorázně líbí ! Vote, Comment, Share*