Sladké mámení

Únos ?

O týden později

Je prvního září. První školní den. Nový školní rok. Jeremy mi nabídl, že mě doprovodí. Byla jsem mu za to nesmírně vděčná. Když jsme šli po tom zatraceném mostě, pevně jsem ho chytila za ruku a odmítala se pustit. Před školou mě objal a slíbil mi, že tam na mě bude čekat. Pak jsem se vydala vstříc všem těm známým lidem a těm příšerným schodům. Na chodbě mě zastavila Kate a zatáhla mě na dívčí záchody. „Jsi v pořádku?" zeptala se a já si všimla, že má úplně pomlácený obličej. Bála jsem se s ní mluvit. Kvůli Markovi. „Ublížil ti, viď?" zeptala se a já jen kývla. „Říkala jsem ti to... je to magor" rozbrečela se. „To ti opravdu udělal on?" zeptala jsem se a ona s uslzenýma očima kývla. „ale..vždyť jsi jeho sestra" už se mi po tvářích začaly také kutálet slzy. „Znásilnil tě?" zafňukala a já jen přikývla. „Moc mě to mrzí" řekla a objala mě. „Ale proč ho nenahlásíš?" zajímalo mě. „Neměla bych kde být...naši jsou oba mrtví..." odmlčela se a mně to nedalo. Musela jsem ji obejmout. „Je tady v Londýně?" „Jo" odpověděla. „Fajn..." chtěla jsem vymyslet, jak se ho zbavit, ale nic mě nenapadalo. Nechtěla jsem ublížit Kate. „Znala jsi tu Emily, viď?" zeptala se a mě se na chvíli zastavilo srdce. „j-jo" zakoktala jsem. „to-to byl on?" nemohla jsem tomu uvěřit. Nic neříkala, jen kývla. Mohla jsem tak skončit taky. Díky Bohu za Jeremyho ! Začalo zvonit. „Dej mi na sebe číslo" řekla jsem v rychlosti a podala jí černý fix a nastavila svoji ruku. Rychle mi tam napsala své číslo a pak jsme šly každá do své třídy. Po dvou hodinách nás pustili domů a já šla nejistě ven. U dveří jsem se zastavila a vyhlížela jsem Jeremyho. Nikde jsem ho neviděla. Až když na mě zamával tak jsem si ho všimla. Rychle jsem k němu přišla a objala ho. „Ahoj" usmál se na mě. „ahoj" oplatila jsem mu. „Tak jak bylo?" zeptal se. „Přežila jsem, ale už jsem se na tebe těšila" řekla jsem upřímně. „To já na tebe taky, protože jsem nám vymyslel plán" zasmál se. „Mám se bát?" zeptala jsem se. „Myslím, že ne" řekl a objal mě kolem ramen. Myslím, že jsem celá zrudla, ale bylo mi to jedno. Nejprve jsme zašli k nám domů, abych si odnesla věci. „Tak jdeme na oběd" mrkl na mě Jeremy. „Fajn" usmála jsem se a následovala ho ven z domu. „Vezmeme to přes park, ne?" zeptal se a já přikývla, i když mi to připomnělo Emily.

Po obědě jsme se šli jen tak projít, byli jsme ve Starbucks a nakonec jsme šli domů.

O týden později

„Tak se zatím měj" usmála se na mě mamka když šla do práce. Simon byl ve škole a Jeremy na brigádě, kterou jsem mu sehnala. Potřebovali někoho kdo umí více jazyků a on pro to byl jako stvořený. My jsme měli ředitelské volno. „Fáájn" řekla jsem si pro sebe a zapnula si nahlas hudbu. Mamka mě poprosila, abych udělala několik věcí a tak jsem se do toho pustila – uklidit, vyndat nádobí z myčky a vynést koš. Přehodila jsem přes sebe mikinu a vyšla ven. Sešla jsem čtyři schody ode dveří a šla odpadky vyhodit. Hudba šla slyšet až ven, ale bylo mi to jedno. Když jsem se chtěla vrátit domů... „Ahoj Saro" ozvalo se za mnou. Ten hlas jsem moc dobře poznávala. I přes to, že jsem celá ztuhla, donutila jsem své nohy k běhu a mířila ke dveřím. Když jsem doběhla ke schodům, šlápla jsem na náledí a uklouzla. Pak už si pamatuji jen tmu.

*Vote, Comment, Share*