Sladké mámení

Naděje?

Další den ráno objednal Mark snídani na pokoj. Chtěla jsem toho využít a rychle v kabelce našla tužku a papír a napsala : „Potřebuji pomoc ! Potřebuji poslat dopis do Anglie ! Prosím" Dala jsem si ho do kapsy a tužku schovala. „Jdu se osprchovat" řekl Mark. Jen jsem kývla a seděla na posteli. Najednou někdo zaklepal na dveře. Usmála jsem se a šla otevřít. Za vozíkem s talíři stál mladý kluk, možná v mém věku a usmíval se na mě. Asi nevěděl, co říct a tak jsem ho turecky pozdravila a on si oddychl. „Jsem rád, že mluvíte turecky" usmál se. „Co tam děláš!?" zakřičel na mě Mark z koupelny. „Přebírám snídani" odpověděla jsem. „Hned jsem tam" řekl hrubě. Rychle jsem mladému klukovi předala papírek a zašeptala ať si to schová. Rychle to strčil do kapsy a pak jsme tam oba beze slova stáli a čekali na Marka. Když přišel, zaplatil tomu klukovi a zavřel dveře. Společně jsme se v tichosti nasnídali a pak se vydali k moři. Celý den jsem se vyhřívala na pláži a přemýšlela o tom, jestli mi ten kluk pomůže a co se stane, když ne.

Večer mě čekalo zase to samé. Násilí, pláč, bolest. Začínám litovat toho, že jsem chtěla z Londýna odjet. Chci zpátky. Chci za Simonem a mámou.

Další den jsem přemluvila Marka, aby mi objednal snídani na pokoj a řekla mu, že mi není dobře. Vyhověl mi a já z toho měla radost. Přišel opět ten kluk a když jsem mu otevřela, rychle mi podal ten papírek a já ho schovala. Když si Mark musel odskočit, rychle jsem si vzkaz přečetla. : „Vynasnažím se, napiš mi adresu a co chceš poslat" Měla jsem takovou radost ! Chtěla jsem mu napsat potřebné informace, ale Mark se zrovna vrátil. Společně jsme se nasnídali a já pak řekla, že si musím odskočit. Rychle jsem se zamkla v koupelně a vše na ten lísteček napsala.

Když nám donesl oběd, lísteček jsem mu předala a čekala na odpověď. Čekají mě tu ještě další dva týdny, snad mi pomůže. „Půjdeme na pláž" řekl mi Mark. „Je mi špatně, jdi sám" řekla jsem. „To bys chtěla, co?" vysmál se mi. „Myslím to vážně, je mi špatně" opakovala jsem. „Klidně mě tady i zamkni" „A jak mám vědět, že nic nevyvedeš, hm?" zeptal se. Odhodlala jsem se k něčemu, co jsem dělala opravdu jen ze zoufalství. Přišla jsem k němu, políbila ho a při tom mu rozepnula pásek. „Co to děláš?" zeptal se. „Ty víš co" mrkla jsem na něj a stáhla mu kalhoty i s boxerkami. Pomalu jsem si klekla a on se mezitím vzrušil. Pomalu jsem ho vzala do úst. Mark mě chytil za vlasy a jemně – což se nikdy nestává – mě za ně tahal. „Tak jo, věřím ti" zachraptil. Zvedla jsem se a políbila ho. On si vzal své věci a odešel. V pokoji mě zamkl a já zůstala poprvé za celý týden sama. Po několika minutách někdo zaklepal na dveře. Přešla jsem ke dveřím a kukátkem se podívala, kdo to je. Byl to ten mladý kluk. „Jsem tu zamčená, nemám kartu" řekla jsem přes dveře. „Mám náhradní" odpověděl a otevřel. „Děkuju" vydechla jsem a objala ho. „Viděl jsem vašeho přítele odcházet a tak jsem si říkal, jestli se vám něco nestalo" „Jsem v pořádku" usmála jsem se. „Tykej mi, prosím, jsem Sara" zasmála jsem se. „Jeremy, jsem Francouz" vysvětlil mi. Asi hodinu jsme si povídali. Dozvěděla jsem se, že je mu 19. Také jsem mu řekla, proč potřebuji pomoc. Řekl mi, že za tři dny – v úterý – poletí domů do Francie a řekl, že mi může také sehnat letenku a můžu letět s ním. Samozřejmě jsem souhlasila, ale nevěděla jsem, jak to udělat. To už také vymyslel. „V úterý jeden z mých přátel z personálu pro vás přijde a zeptá se, jestli se nechcete zúčastnit taneční soutěže a ty ho přemluvíš. Přijdete společně dolů a někdo z personálu tvého přítele zabaví" „Myslíš, že to vyjde?" „Jsem si tím jistý" usmál se. „Fajn, moc ti děkuju, ale teď už bys měl jít" řekla jsem a on odešel. Já si lehla do pokoje a nahodila výraz ,nemocného člověka'. Když se Mark vrátil, šel rovnou za mnou. „Za tu dnešní službičku tě nechám odpočinout" řekl a vyrazil mi tím dech. Měla jsem takovou radost ! Konečně se po dlouhé době vyspím !

*Tak jo....myslím, že není potřeba k tomu něco psát :D Vote, Comment, Share*