Sladké mámení

Návrat domů

Pohled Sary, další den

„Nemůžu uvěřit, že se vracím domů !" jásala jsem na letišti. „Jsem rád, že máš takovou radost" Usmál se na mě Jeremy. „Mám ! A to jen díky tobě" usmála jsem se a objala ho. V letadle jsem seděla u okénka a dívala se, jak se pod námi ztrácí svět. Už je to strašně dlouho, co jsem viděla svoji rodinu. Po několika minutách mi Jeremy nabídl sluchátko a já ho přijala. Koukali jsme spolu na film. Já si opřela hlavu o jeho rameno a pomalu usínala.

Když jsme stáli v letištní hale se zavazadly, přemýšleli jsme, zda se nepojedeme nejprve někam najíst, ale rozhodla jsem za nás za oba, že ne. Vzali jsme si taxi a já nadiktovala naši adresu. Cestou jsem se k Jeremymu naklonila abych mu dala pusu na tvář, ale on se na mě v tu chvíli otočil, takže dostal ji na ústa. Ani jednomu z nás to ale nevadilo. Usmáli jsme se na sebe a zbytek cesty seděli mlčky. Když jsme dorazili před náš dům, vytáhla jsem své klíče a odhodlaně kráčela ke dveřím. Pomalu jsem dala klíč do zámku a otočila jím. Nebylo zamčeno a to znamenalo, že je někdo doma. Rukou jsem Jeremymu naznačila, ať jde za mnou. Věci jsme si položili na na zem a já šla potichu do kuchyně – nikdo. Obývák – nikdo. Prošla jsem celé spodní patro, ale nikde nikdo nebyl. Vydala jsem se tedy nahoru. Simonův pokoj – nikdo. Začala jsem být nervózní. Šla jsem do svého pokoje a pootevřenými dveřmi se podívala dovnitř. Na mé posteli seděl Simon s mamkou. Mamka měla ruku položenou okolo jeho ramen. Pomalu a potichu jsem otevřela dveře. Chvíli jsem tam jen tak stála a dívala se na ně. Když mamka zvedla hlavu, němě na mě zírala. Pak zvedl hlavu i Simon. „Saro?" zeptala se mamka. Nevydržela jsem tam už jen tak stát a tak jsem se jí vrhla kolem krku. Všichni tři jsme tam seděli a brečeli. Pak jsem si vzpomněla na to, že máme hosta. Všichni jsme si sedli do kuchyně a já jim řekla vše, co se mi stalo a také to, jak mi Jeremy a jeho mamka pomohli. „Mysleli jsme, že už tě nikdy neuvidíme" řekl brácha a po tvářích se mu kutálely slzy. Pak mi teprve došlo, že už za týden mě čeká třeťák. Nechci tam ! Bojím se chodit do školy. Probírala jsem to s mamkou zatímco Simon se seznamoval s Jeremym. „Někdo z nás tě vždy doprovodí a vyzvedne, hm?" usmívala se. „Fajn...Jsem tak ráda, že jsem doma mami" začala jsem plakat. „to já také zlatíčko" Už jsme brečely obě.

*Teď taková kratší část... Vote, Comment, Share*