OUTSIDERS [ lrh ]

•ONE• but this is All Time Low!

Už po několikáté se ozvala hrozná rána a celým bytem se rozezněly tóny, kytarového sóla od All Time Low. I přes hlavu, kterou jsem měla pod polštářem, pod kterým jsem se snažila ještě spát, reproduktory mého souseda, byly odhodlané zbořit celý barák. Nesnášela jsem, když mě někdo budil, navíc takhle příšerným způsobem. Rukou jsem začala šmátrát pod postelí, ve snaze najít telefon, kterým jsem rozpoznala od ostatních věcí naházených pod postelí, jen díky krytu medvídka, ruku s telefonem jsem si zastrčila pod polštář, kde jsem měla schovanou i hlavu. Moje oči oslepila záře z displeje společně i s časem, který ukazoval pár minut po sedmé ráno. Prudce jsem se vyhrabala ze své polštářovo-peřinové barikády, div jsem se nepřizabila o peřinu, do které jsem měla zaháklou nohu a vydala jsem se utišit ten randál. Než jsem došla ke dveřím, které byly stejně jako všechny části bytu, zastavěné krabicemi, jsem se v obýváku stihla přerazit o nedostavěnou skříňku. 

S hlasytým prásknutím dveřmi, jsem po špičkách, úplně ignorujíc ten fakt že mám na sobě pouze spodní prádlo a bílé, děravé, vytahané tričko, jsem se postavila k sousedům před dveře. S odhodláním čelit pubertálnímu fanouškovi, který zrovna zkouší své nové repráky, nebo se rozhodl se naučit kytarová sóla, jsem vytrvale držela zvonek, který byl vedle dveří. Než se dveře otevřely, uslyšela jsem obrovskou ránu, doprovázenou pár sprostými slovy, přibyl k tomu ještě jeden hlas, který se pouze smál.

"Ahoj kočko" zahulákala červená hlava, která otevřela dveře ze kterých se ten randál linul ještě hlasytě než jsem čekala. Byl to Michael Clifford, milovník barev na vlasy, pizzy a člen momentálně nejslavnější kapely, 5 Seconds of Summer. Jeho zelené oči mě oskenovali, od hlavy až k patě a já se opravdu zastyděla, za to co mám na sobě. "Můžu ti nějak pomoct?" opět zahulákal, aby přehlušil ten hluk co mu šel z bytu.

"Vypni ten randál!" zavrčela jsem podrážděně a na obranu před jeho očima, jsem si ruce založila na hrudníku, abych zakryla černé spodní prádlo, které mi prosvítalo přes bílé vytahané tričko.

"Ale to jsou All Time Low.." zahulákal se smutným výrazem, kdy vypadal jako malé roztomilé koťátko, teda červené koťátko. Z jeho bytu se začínala rozeznívat další písnička od oné kapely a tentokrát, jsem přesně poznala co je to zač. Time Bomb, to byla s Niallem naše písnička. Byla.

"Bože, já vím kdo to je.." protočila jsem oči v sloup. "..ale prostě.." odlepila jsem svá chodidla od studené země na které jsem stála, jemně jsem do Pana pizzy strčila, úplně ignorujíc ten fakt že mi čučí, přímo propaluje zadek a strčila jsem hlavu do dveří "KONČÍME!! VYPNĚTE TO!!" zakřičela jsem s plna plic do útrob bytu a opět jsem se čelem postavila k Michaelovi.

"Dost drzá" uchechtnul se, nad čím jsem pouze protočila oči v sloup a v tu chvíli ten kravál, který otřásal i okny na chodbě, utichl. "Mimochodem jsem Michael" mrknul na mě a opřel se o futra.

"A já jsem někdo, koho to nezajímá a to ticho, takhle zůstane!" vyprskla jsem podrážděně a rozešla jsem se po studené zemi, zpátky ke svým dveřím.

Rukama jsem začala hledat klíče, doufala jsem že moje tričko má nějakou tajnou kapsu ale marně. Rozhodla jsem se zkusit to štěstí, jestli jsem náhodou nezabouchla. Vzala jsem za kouli, která nahrazovala kliku, ale nic. Jako pominutá jsem za ní začala tahat, což mi bylo vlastně k ničemu, po mém zjištění že musím za panem Kominskim, tahle po ránu, ještě k tomu polonahá, jsem se dopálila a kopla do dveří, které se ani nehnuly. Ninja ze mě nebude.

"Zabouchla jsi si klíče?" uchechtnul se za mnou můj soused, který pořád stál ve dveřích svého bytu a se smíchem mě pozoroval. 

******

S kladívkem v jedné a hřebíkem v druhé ruce, jsem se odhodlaně postavila před prázdnou bílou zeď. Celkem jsem zalitovala že zrovna tuhle práci, musím dělat sama, protože jsem si už byla stoprocentně jistá, že ten hřebík tam nezatluču, ale díru ve zdi budu mít velikou jak glóbus. Přiložila jsem hřebík ke zdi, zhluboka jsem se nadechla a jemně se rukou rozmáchla, když se ode dveří rozezněl zvonek. Leknutím jsem nadskočila, až jsem se kladivem netrefila do zdi, ani do hřebíku ale do prstu. Nezmohla jsem se na nic, než na to upustit kladivo a strčit si prst do pusy, jako malé mimino. Tím bohužel moje nešikovnost neskončila, protože se mi podařilo rozsekat zarámovaný obraz u zdi.

"JÁ NĚKOMU UBLÍŽÍM!" zavrčela jsem, směrem ke dveřím, od kterých se pořád ozývalo vytrvalé zvonění. "Už jdu ježiši!" rozhodla jsem se přeskočit svou novou pohovku, což se mi k mému překvapení povedlo, akorát jsem se málem přerazila o pár krabice, které byly poházené u dveří. "Kurva" zamrmlala jsem si pro sebe a prudce jsem hrábla po klice ode dveří, které jsem otevřela.

"Ahoj, paní vypněte ten randál" usmíval se Michael, který stál na chodbě jako sluníčko, společně se svými kamarády, neboli zbytkem kapely. Pane bože, znám ho pouze dvě hodiny a už mám hroznou chuť ho něčím praštit.

"Někoho mi hrozně připomínáš" přivřel oči Luke, který si mě zároveň svým pohledem prohlédl od hlavy až k patě. "Vypadáš jako, Gabbi z BubbleFuck" vyjekl až moc vesele.

"Akorát že ta Gabbi z BubbleFuck měla červený vlasy a byla mnohem hezčí" povzdychnul si zasněně Calum.

"Bože.. co chcete?" prohodila jsem otráveně s protočením očí v sloup, abych zahnala to zaskočení, že zrovna oni znají naší kapelu BubbleFuck.

"Jdeme ti pomoct, nová sousedko!" vyhrkl jásavě Michael, který ve vteřině zmizel v mém bytě a hned s ním i ostatní. Může mi někdo k sakru říct, co je tohle za sousedy?!

"Jasně, jen pojďte dál" prohodila jsem ironicky a s prásknutím zabouchla dveře.