OUTSIDERS [ lrh ]

•SIX• calm down- oh fuck help!

Tohle bylo oficiálně první ráno, kdy mě nikdo z mích sousedů jakýmkoli způsobem nevzbudil, vlastně od toho incidentu s hořící kuchyní, mají přísný zákaz vstupovat ke mě do bytu, ale jelikož si s nimi, přesněji s Mikeym perfektne Sophia rozumí, tak předpokládám že tu všichni budou nasáčkovaní, dokud neodjede. Opatrně jsem vstala z postele, přes všem už tak známé bílé tričko, jsem si hodila černou mikinu, která se válela u postele. Než jsem vyšla ze dveří, stihla jsem zkontrolovat že moje blonďatá kamarádka pořád spí. Blonďaté vlasy měla rozházené úplně všude, pevně objímala polštář na kterém ležela a s mírně otevřenou pusou, tiše chrápala.

Rozhodla jsem se že zkusím dneska výjmečně se nepřizebít o cokoli v tomhle bytě, proto jsem se vyhla rychlejším pohybům nebo skákání přes gauč. Prošla jsem obývákem a zamířila na terasu. Rozespale jsem mžourala na cestu a narazila půlkou těla do futer, to bych nebyla já. Zavřela jsem za sebou a pohlédla na zamračenou oblohu, která přímo křičela že bude slejvák. Vlastně jsem az to byla i ráda, protože jsem neměla moc v lásce sluníčko, které mi připomínalo až moc chvílí které nemělo.

Z kapsy od mikiny jsem vytáhla krabičku cigaret, jednu jsem vytáhla a poté zapálila. Pomocí rukou jsem vyskočila a sedla si na parapet, který mě díky mé neoblečenosti studil dobrou chvíli na zadku. "Takhle nastydneš" ozvalo se od někud, trhla jsem sebou a leknutím cigaretu upustila do květníku s řekněme že už mrtvou bonsaii. 

"Díky moc" prohodila jsem otráveně a ohnula se pro cigaretu od hlíny, která doutnala a tak moc nepomáhala chcíplé bonsai.

"Není hezký když holka kouří" ozvalo se vedle mě, otočila jsem znuděně hlavu a uviděla osobu, která mi ani nevadila. Vedle mě na vedlejší terase, se opíral o zábradlí Calum, s cigaretou mezi prsty a rozespalým výrazem štěněte. Opravdu jsem zauvažovala nad tím že vypadá jako štěně? 

"Ten který mě bude chtít mít rád, překousne pár nedostatků" jemně jsem sfoukla hlínu z filtru a poté si potáhla z ohliněné cigarety.

"Co si představuješ pod pojmem pár nedostateků?" uchechtnul se a dál opřený o zábradlí, které společně s metrovou mezerou dělilo naše terasy od sebe, na mě upíral svůj posměšný pohled.

"Hele, můj milej na tvoje nedostatky to nemá" líně jsem potáhla z cigarety a protočila jsem oči v sloup, při představě že se mě prvě on pokusil urazit.

"Vyjměnuj aspoň tři" 

"Tak třeba si hrozně arogantní, taky negramotný a ke žháři nemáš moc daleko" odpověděla jsem klidně a opět si potáhla z cigarety, která krom mentolu chutnala po hlíně. 

"Hou-Hou, arogantní? a kde si sakra vzala že jsem negramotný nebo snad žhař?" vyštěkl překvapeně a jednou rukou mě praštil pěstí do ramene.

"Au" zakňučela jsem uraženě "teď si i násilník, pěkný" uchechtla jsem se povíšeně. 

"Ale no tak, kočko, já? Takovej dobrák?"

"Taky jsi lhář, hele už je to pět" ukázala jsem mu ruku a naznačila mu na prstech že má dost špatných vlastností. Které jsem čerpala s těch tří společně strávených dnů, při kterých nedokázal přečíst nápisy na krabicích, překousnout odmítnutí předskokanství BubbleFuck a taky že mi z Michaelem zapálili kuchyň.

"Tak hele ty jsi zlá, panovačná, nezodpovědná, sprostá a nepořádná" počítal na prstech a poté mi zamával rukou před obličejem.

"Hele Cale, vynechal si drzá, kuřácká, opilá a taky že pohoršuju okolí" protočila jsem oči v sloup a pomocí palce s prostředníčkem jsem odpinkla nedopalek, co přeletěl zábradlí terasi a skončil někde dole.

"Nevynechal, tohle jsou vlastnosti co se mi na tobě líbí" zabručel spíš v úmyslu si tu informaci nechat pro sebe, i když moc dobře věděl že jsem ho slyšela.

"Tak to velectěné díky, ctěný rockere" seskočila jsem z parapetu, uklonila se a poté mu poslala vzdušnou pusu. Vyšlápla jsem jeden schod, zatlačila do prosklených dveří co mě dělili od tepla a vešla do vnitř.

"Teď si měla říct něco, co se ti líbí na mě" zahulákal.

"Jo a taky si prase" houkla jsem zpátky, než jsem zavřela dveře, protože jsem moc dobře věděla že mi očima propaloval zadek z kterého svlíkal moje tygrované kalhotky.

Obklopilo mě teplo a závan kávy. Přešla jsem pár kroků k baru, na který jsem si sedla a pozorovala rozcuchanou blondýnku jak si dělá kafe. Vlastně jsem dosud nechápala co tu dělá, nebo snad jak zjistila kde vůbec jsem, prostě se tu zjevila. Typická Sophia. Byla jsem ráda, že jí tu mám i když ten tlak ze strachu, že ponesu odpovědnost za to, že jsem odešla, nebo že snad si mě tu najdou kluci byl hrozný.

"Asi ti došlo kafe, vlastně ti došlo úplně všechno" rozesmála se, když přede mě postavila hrnek s kávou.

"Všechno mi tu dochází až moc často" zabručela jsem při upíjení kafe a vzpomínce na poslední tři dny, ztrávené s rockerama od vedle.

"Ještě jsme spolu nemluvili-"

"Nemluvili, protože se ti zalíbil můj soused který mi mimo jiné zapálil kuchyň" rozesmála jsem se. "Jak si mě našla?" vyslovila jsem otázku na kterou jsem se bála zeptat.

"Cože? Mikey?" rozesmála se překvapeně.

"Jo, i Cal" přikývla jsem a ukázala jsem na utěrku která měla ve prostřed propálenou díru velikosti fotbalového talíře a vysela mi na dřířkách od trouby.

"Myslím že bys jí měla vyhodit" zaraženě se pousmála, upila jsem z hrníčku a ukázala jsem na strop. Přesněji na ohořelý strop vedle detektoru kouře. "A tohle zamalovat, s klukama ti pomůžem!" vyhrkla nadšeně až jsem se málem zadusila kafem.

"NE!" vyjekla jsem. "Jen to ne, nechci aby mi na hlavu spadnula půlka stropu" dodala jsem už trochu klidněji, když jsem si vzpomněla na jejich poslední pokusi o pomoc.

"Ohledně toho jak jsem tě našla, tak vlastně díky Mikeymu"

"To je nějaká hovadina ne?" nechápavě jsem se uchechtla, sevřelo se mi srdce a opravdu jsem se modlila aby to, co právě teď řekla nebyla pravda.

"Vždyť si ve videu" otočila ke mě laptop, otevřený na YouTube na kanálu 5SOS, přesněji na vlogovací části kanálu. Video s Mikeyho miniaturou volalo nápisem VLOG #55: seznámení s naší milou sousedkou. Po rozkliknutí videa jsem se po pár vteřinách objevila na kameře i já a můj byt. 

Začínala jsem cítit jak se mi hrne všechna krev do hlavy, jak se mi krvý prohání adrenalin, který posiluje mojí agresivitu k jistému modrovlasému debilový. Cítila jsem jak mi začíná tikat levé oko. Pomalu ale jistě jsem došla až ke dveřím, s čím dál tím větší chutí vraždit. "Omluvíš mě" usmála jsem se křečovitě na Sophiu, která stála pořád na tom samém místě s nechápavým výrazem. "Tohle si beru" zabrblala jsem když mi přišla pálka vedle dveří jako dobrý  vražedný nástroj.

Udělala jsem jen pět kroků a opět jsem stála na oné rohožce jako vždycky. Dlouze jsem stiskla zvonek, pálku jsem křečovitě svýrala v ruce a krev se ve mě vařila nehorázným způsobem. Po asi šesti způsobech jak bych ho mohla zabít, se dveře otevřeli a v nich stála oná modrá demence osobně.

"A Lindy!" vyhrkl s obrovským úsměvem, i přes můj pohled který byl podobný pohledům seriových vrahů. Jeho oči sjeli na pálku, kterou jsem svýrala v ruce a poté hlasytě polknul. "Uklidníme se- DO PRDELE POMOC!" zaječel a rozběhl se do svého bytu.

"JÁ TĚ ZABIJU MICHAELI CLIFFORDE!"