OUTSIDERS [ lrh ]

•THREE• this's interference morning rest!

Očima jsem přelétla hodiny, co visely na zdi v obýváku nad obří plazmou a při zjištění že je něco okolo páté ráno, jsem svým unaveným tělem dokázala pouze plácnout na gauč a pomaloučku se vydat do říše snů. Jelikož invaze mých sousedů byla fyzicky náročnější než jsem čekala. Převalila jsem se na bok, pro větší pohodlí a už jsem ve své mysli viděla ty imaginární dveře do světa sladkých snů a zaslouženého spánku. Už jsem je pomalinku otevírala když v tom mě do reality vrátilo hlasité zapískání klaksonu nebo snad mikrofonu? Megafon! Leknutím jsem sebou trhla, přičemž se mi s nesouhlasným výkřikem podařilo spadnout u gauče na zem. 

Dělají si ze mě do prdele už srandu? Je pět ráno! Pět ráno! Spí oni vůbec někdy?

"Končíme pánové!" rozeznělo se celým mým bytem, tak hlasitě že se až okna zachvěly, přitom naše byty dělili dva metry cihel, betonu a centimetrová vrstva červené barvy, kterou jsem měla vymalovaný obývák. Avšak Michael měl věc hlasitou tak, že by přeřvala i patesáti-metrovou zeď s oceli. 

"To si snad dělají srandu!" zavrčela jsem, když jsem se hrabala na nohy s malou dopomocí konferečního stolečku a sedačky. Postavila jsem se na proti zdi, kterou jsem propalovala pohledem a poslouchala pískání a další různé zvuky, které ty idioti vydávali pomocí toho krámu.

Kdyby to chodilo jako v animáčích, nad hlavou by se mi rozsvítila žárovka, ale bohužel musel pouze postačit lustr, pod kterým jsem stála. Rozešla jsem se do ložnice, kde jsem se pustila do hledání v krabicové pyramidě, která tu jako jediná zbyla, protože jinak se jim to docela slušně podařilo uklidit. Po pár vteřinách jsem konečně našla pouzdro, které v sobě ukrývalo černou krásku. S úsměvem takovým, že i samotný ďábel by se zděsil, jsem si jí nasadila a vrátila se zpátky do obýváku. Kabel, který jsem táhla za sebou jsem zapojila do zesilovačů, které dřepěli na zemi hned pod repráky a zapnula jsem je na maximum. Nastal klid, s čehož jsem usoudila že tu věc buď Mikeymu někdo zabavil, nebo se unavil a stejně jako ostatní, šel spát, což mě ale nezastavilo před uskutečněním mého plánu, ale naopak mě to donutilo ho uskutečnit.

Rukou jsem divoce přejela po strunách kytary, která díky zesilovači vydala tak hlasitý zvuk, který byl schopný celý dům srovnat v základech a při rockovém koncertě by sklidil obrovský aplaus. Byla jsem na sebe dost pyšná, protože to co mě Ni naučil, jsem nezapomněla. To ticho které tu panovalo jsem se stejně jako oni poslední tři dny, rozhodla zničit, takže jsem nezůstala jen u jednoho přejetí rukou po strunách ale hrála jsem jako nějaký rocková hvězda a pořádně nahlas.

Netrvalo dlouho a ode dveří se rozezněl zvonek, radostně jsem doskákala i s kytarou až ke dveřím, které jsem otevřela a čekalo mě tam dost milé překvapení. Stál tam jeden z pizzo žroutů, přesněji Luke, ale nebyl to ten Luke, kterého jsem vídala jak v mediich tak i u sebe. Jeho normálně pečlivě vyčesané vlasy měl zplihlé na čele, jeho pyžamo se skládalo pouze z černých boxerek a ničeho, takže jsem si nemohla odpustit uslintaný pohled na jeho celkem vypracovanou hruď.

"Můžu ti nějak pomoct, drahý sousede?" zamrkala jsem se sladkým ironickým úsměvem a opravdu jsem si užívala nejen to, že je skoro nahý ale to, že konečně držím karty já. 

"Mohla bys to ztišit, drahá sousedko?" usmál se také s velkým náznakem ironie a prohrábl si své blond vlasy, co soudě podle jejich stavu, také spaly. "Nebo to nech na lepší ranní hodiny" mrknul na mě a tím jeho rozespalý rozhovor se mnou skončil.

Hned jak prásknul svými dveřmi, jsem si odpočítala šedesát vteřin, za kterých byl schopný se dopravit do postele a pomalu usínat. Nehodlala jsem se jen tak lehce vzdát, takže jsem opět začala hrát, hrála jsem pouze tři minuty a opět se rozezněl zvonek. Opět s úsměvem od ucha až k uchu jsem otevřela dveře, za kterými tentokrát stál Cal, v podobném stavu jako Luke i se stejným stylem pyžama, akorát na jeho vypracované hrudi, jsem mohla vidět několik tetování, wow.

"Copak sousede?" usmála jsem se ironicky se sladkým zamrkáním.

"Hraješ skvěle, akorát si to nech na později, drahá sousedko" rozespale zamručel a tím také ukončil náš rozhovor, teda dřív než Luke.

Práskly dveře, odpočítala jsem šedesát vteřin a moje prsty začali tančit po strunách. Tentokrát jsem ale hrála pouze dvě minuty, než se ode dveří ozvalo vytrvalé zvonění. Sklouzla jsem se po plavoucí podlaze, díky ponožkám až ke dveřím, které jsem prudce s úsměvem otevřela a naskytl se mi pohled na Ashe. Opět v tom samém stavu i stejném pyžamu, jako Luke a Cal. Otevřela jsem pusu, abych zopakovala už po třetí větu s podobným podtextem ale on mě předběhl.

"Ty víš co chci, mám tě rád kočko, ale vypni to" zachraptěl ospale a bez dalšího slova nebo grimasy, se rozešel do bytu.

Opět práskly dveře, odpočítala jsem šedesát vteřin a začala jsem hrát, až se nádobí poskládané v komodách nad linkou, začalo třást. Hrála jsem tentokrát pouze necelou minutu, než se rozeznělo zvonění. Rozeběhla jsem se ke dveřím tak, že jsem se málem přerazila o kabel od kytary a otevřela jsem. Naskytl se mi pohled na modrou palici, v úplně stejném stavu jako byl Luke, Cal i Ash, akorát že jeho pyžamo se skládalo i s trička s potiskem Star Wars.

"TOHLE JE RUŠENÍ RANNÍHO KLIDU!" začal zničeho nic hulákat a rozešel se k odchodu, poté se ale vrátil a dodal "navíc, na to ani neumíš hrát" zavrčel nasuptěně a ve mžiku zmizel ve svém bytě s prásknutím dveří.

Zabouchla jsem dveře, sundala jsem si kytaru, kterou jsem postavila do stojanu, vedle zesilovačů, které jsem zároveň vypnula. Vítězně jsem začala předvádět taneček štěstí, na což jsem sebou opět plácla na gauč, na kterém sem se protáhla a unaveně zavřela oči, před kterými se mi opět zjevily ony dveře do světa snů a spánku. Už-už jsem chtěla otevřít, když mě vyrušila strašlivá rána, po které následovaly hlasité tóny dalších písniček od All Time Low.

"TO SI SNAD DĚLÁTE SRANDU!??" vyjekla jsem nasuptěně, když jsem se polštářem začala mlátit do hlavy, ve snaze si ublížit abych se už nikdy neprobudila, protože s nimi se spát ani nedá.