Bylo to přesně 12 hodin 5 minut a 30 sekund, od doby kdy jsem naposledy promluvila nebo snad ve své přítomnosti, na deset metrů, komunikovala s bandou idiotů od vedle. Vynechme ten fakt, že propojili můj byt s jejich. Momentálně to však nebyla díra velikosti průchodu do jeskyně, ale pouze včerejší celý výtisk novin se spoustou lepící pásky. Takže, moje dokonalá obývací zeď, nabarvená na rudo, měla vedle knihovny jeskyní průchod, oblepený novinami. Krása.
Jediné co mě ale zajímalo, krom toho, jestli už Michaelovi vypadaly všechny vlasy, proč tu vlastně Sofia je. Neměli jsme si ani možnost popovídat, protože si jí přivlastnil Michael a pak byla prakticky překvapená z mého životního stylu.
"Co tu děláš, pravdu Sofie" stáhla jsem si rukávy svého svetru trochu níž a mírně jsem nahnula hlavu na stranu, při pohledu na rozcuchanou blondýnku na proti mě.
"Chci tě přivést zpět a jak tak koukám, udělám jen dobře" svůj pohled namířila na onu novinovou katastrofu, která byla na proti ní. Měla pravdu, za ty dva dny co tu byla, zažila nemožné.
"Ale já se nemůžu vrátit" zamumlala jsem, flustrovaně jsem si prohrábla vlasy a díky nervozitě jsem si začala okusovat nehty.
"To jako proč?" zakoulela očima a poté upila z hrnku s logem Mickey Mouse.
"Prostě nemůžu- a kluci ví, že jsi tady?" ignorovala jsem její otázku, vlastně jsme jí ani odpověď dát nesměla a to mě právě stálo jeden nehet, který jsem si ukousla.
Záporně zatřepala svou blonďatou hlavou, když upíjela z hrnečku, něco, co jsi vytvořila. "Ale chybíš jim, měla by ses jim ozvat, nebo ještě líp, vrátit se se mnou"
Najednou se mi v hlavě zrodilo několik desítek otázek. Vyšlo Liamovi usmíření se Sophii? Našel si Harry konečně holku dýl než na 60 minut? Jak Louis zvládá rozchod s Eleanor? Pořád má Niall tendenci si barvit vlasy na blond? Ví, vlastně kdo ta Gabi je a vzpomenou si někdy na Lindy?
"Vrátím se, slibuju, ale teď nemůžu" vyslovila jsem prosebně. Chtěla jsem říct, ráda odjedu od šílených sousedů a vrátím se ke slávě, ale nemohla jsem.
"Nemůžu tu s tebou být dlouho, Lindy. Kluci si myslí, že jsme u rodičů"
"Tak jim o mě ani nic neříkej, zatím ne, ale vzkaž jim, ať příjmou pozvání od 5 Seconds of Summer na předskokany na jejich světové šňůře. Je to obrovská příležitost a nebudou litovat"
"Nechtějí koncertovat bez tebe" namítla Sofie a opět u toho záporně zatřásla hlavou.
"Život jde dál, se mnou i beze mě"
"Nebuď depresivní" zasmála se.
Než jsem stačila něco říct, ozval se zvuk zvonku. Netušila jsem koho mám čekat, vstala jsem a po zdravé noze, jsem doskákala až ke dveřím s čistým svědomím, že tam můžu čekat někoho neznámého a hlavně normálního. Protože svoje sousedy už jsem nějakou tu dobu neviděla. Při otevření dveří moje svědomí uzemnil balvan velikosti celého Londýna, protože tam stáli, oni, sousedi.
"BOŽE, ZA CO?!" zahučela jsem dlouze směrem k usmívající se čtveřici kluků.
"Já vám říkal, že je to bláznivá mrcha!" vyjekl Michael a hned za to schytal od každého ze zbývajících káravý pohled, Calum se plácl do čela a Ashton mu věnoval pohlavek. "No co, je to pravda!" vyjekl na obranu.
"A VEN!" zavrčela jsem a rozpřáhla jsem se rukou směrem na chodbu s výtahem. Neměla jsem na ně a ni jsem nehodlala mít, náladu.
"Počkej-přišli jsme se ti omluvit za tu díru ve zdi" vyhrkl Luke, který mým směrem natáhl ruce s kytkou, která se jen zatřepala a vypadala že za chvíli odejde na onen svět.
ČTEŠ
OUTSIDERS [ lrh ]
FanfictionChtěla utéct od problémů, ale místo toho, se nastěhovala do bytu vedle čtyř pizzo žroutů. ©PENGUIN_BRAVIS 2016 - 2017