OUTSIDERS [ lrh ]

•FIVE• sophi is at home!

Vydechla jsem kouř do ranního města, které bylo zahaleno do šera a sem tam se kolem mě mihnul člověk. Auta projížděla jen dost málo, na to jaký tu býval normálně provoz. Upila jsem ze svého kelímku s zeleným čajem, a dál jsem si i přes fakt že bylo něco okolo sedmé ráno, s radostí vykračovala ulicí. Nespěchala jsem domů, protože jsem se docela bála co dalšího mí milý sousedi vymyslí. Hudební párty a včera se dokonce objevila i snaha zapálit mi kuchyň, vážně tleskám jejich vynalézavosti, co bude příště? Vjedou mi s autem až do bytu? Budu pouze doufat, že takováhle blbost je nenapadne, když už se jim nějakým zázrakem podařilo dostat řidičáky. 

Naposledy jsem potáhla z jedné z červených Chesterfieldek a nedopalek pomocí prostředníčku s palcem, odcvrnkla několik metrů před sebe. Ze kapsy kožené bundy jsem vytáhla mobil a po několika kliknutích se přesunula do iMess. Dlouho jsem projížděla mezi konverzacemi, se zamyšlením jestli by mě někdo z nich vůbec pochopil, pochopil to že jsem byla nucena odejít a teď si pouze přeju, aby jeli dál, aby nezahazovali svůj sen jen kvůli mě, kvůli mým chybám co jsem udělala a přijali nabídku 5 Seconds of Summer. Chtěla jsem alespoň jednomu z nich napsat, bez toho aniž by mě poté hledali ale nikdo z nich by toho nebyl schopný a proto, jsem skončila tam kde před tím, ve slepé uličce. Mobil jsem zamkla a vrátila ho na své místo. Tohle nešlo. Nešlo žít takhle dál, přežívat z minuty na minutu a nevědět co mě dál čeká, nevědět kdy to praskne a přijedou si pro mě, nebo mě najdou nebo mi ti idioti zapálí, vypálí či odpálí byt a bude to v kelu.

Pohled jsem vrhla na černé lesklé BMW co prosvištělo kolem mě jako o závod, podobné auto má Luke, což mi takhle myšlenka jen proletěla hlavou. Hned jsem si vybavila jeho v černých boxerkách s odhaleným vypracovaným tělem a vlasy zplihlými na čele. Také jsem si vzpomněla na to, jak mi hned první den rozmlátil okno. Myšlenky na toho egoistu jsem zahnala protočením očí v sloup a pokračováním v cestě. To mě ale zarazilo hlasyté zapískání gum. Hned jsem jsem pootočila hlavu mi oči div nevypadli na zem a nedali se stejně jako já do běhu. Ve staženém okýnku opravdu seděl můj drahý soused. Připadala jsem si jako při vyvolávání Krvavé Marry, i když její jméno se musí říct ve tmě a nahlas. Na toho idiota stačí jen myslet a zjeví se aby zkazil i ten nejkrásnější den.

Běh stoplo zatroubení, které na mě strhlo veškerou pozornost a já přísahám že jsme zrudla až na zadku. Když jsem si řekla, že alespoň nenápadně odejdu opět se něco posralo. Černé auto vjelo na chodník a krom rány, která musela probrat celé město a dvou popelnic co odněkud přiletěli a dopadli necelý metr ode mě. Zaraženě jsem se podívala na Luka, který si to vklidu zaparkoval na chodníku, nezmohla jsem se ani na slovo, proto jsem rukama střídavě máchala mezi ním a popelnicemi co se pořád kutálely ve středu chodníku.

"Nastup, kočko" zazubil se s nejvíc frajerským výrazem co kdy kdo vymyslel.

Za normálních okolnostích, bych k němu nikdy NIKDY do auta nesedla, ale jelikož na mě levitujícími popelnicemi dost upozornil, bez keců jsem obešla auto, s rukou přes obličej aby si mě nikdo nevšiml, jasně dobrej vtip a nasedla jsem na místo spolujezdce. Luke prudce couvnul, mezitím co jsem se modlila a prosila boha aby už nic trapného neudělal, přičemž se mi v hlavě promítla myšlenka jak mu ze střechy auta vyjede obří světélkující cedule. Bohužel, odpovědí na modlitbu mi byla další rána a to už jsem vedle auta, viděla spadnout zákaz stání.

"Nechceš se vrátit? Zapomněl si sejmout i ten hydrant!" zavrčela jsem podrážděně, když jsem se zpětným zrdcátkem dívala na důkaz toho, že tenhle idiot neměl dostat řidičák.

"Nechtěl jsem na tebe moc upozorňovat" zakřenil se a zároveň na mě mrknul.

"Příště rovnou projeď tou výlohou, vážně, jinak bych si tě nevšimla" protočila jsem oči v sloup.

"A co třeba, díky Luku že mě vezeš domů?" zašklebil se a přitom se neodpustil imitaci mého hlasu.

"A co třeba, že by jsi my vysvětlil jak si udělal řidičák?"

"Já myslel že to víš, když ho máš taky"

*****

Doplazila jsem se až ke dveřím, s přímo nasranou náladou, znuděným pohledem a myšlenkami na plán, kde ukrýt jeho tělo. Těšila jsem se až si doma zalezu v klidu pod deku, pustím si film a budu se snažit si tunou zmrzliny zlepšit náladu, potřebuju to. Navíc to byla moje jedinečná šance, i když jedinou hodinu, i tak hodina bez rozmlácení, hlučení nebo zapalování byla neskutečně úžasná. Celá natěšená jsem si vytáhla klíče, ale moje představa se rozplynula hned jak se dveře bez mého zavinění otevřely. Tohle dveře nedělají. Opatrně jsem do dveří strčila nohou a to co jsem uviděla mi způsobylo infarkt. Měla jsem chuť sebou seknout na zem a zůstat tu ležet, protože aspoň rohožka mi připadala moje.

"Pardón?" odkašlala jsem si hlasytě, abych Modrou palici stojící v kuchyni, která koketovala s menší blondýnkou, co se opírala o pultík, upozornila na svou přítomnost.

"V pohodě Linds" mávnul na mě rukou na náznak Nevadí mi že jsi se tu objevila a opět se vrátil ke koketování s blondýnkou.

Zvažovala jsem jestli si mám vrazit facku, abych zjistila jestli jsem opravdu v realitě a nesním. Než jsem stačila popadnout jakýkoli předmět a mrsknout ho po něm, blondýnka s černým kloboukem se na mě se zaraženým výrazem otočila. To co jsem viděla, mi udělilo obrovskou ránu, která hla úplně se vším čím jsem se ovládala. "Soph" vydechla jsem bez dechu a blondýnka ke mě přiběhla a v táhla mě do obrovského obětí. V tu chvíli, kdy jsem jí zase uviděla, kdy jsem uviděla tu úžasnou osobu, ucítila její energii spolenou s vůní nikotinu s Calvin Klein, jsem se rozbrečela. Dopadly na mě výčitky, vždyť ona byla moje nejlepší kamarádka, na kterou jsem se jednoduše vybodla, ona byla ta, co při mě stála a já jí ve všem nechala a beze slova odešla. Zaplavila mě vlna lítosti, která sebou společně se slzami brala řasenku s linkami. Nakonec přišel strach v ruku v ruce se štěstím, což mě donutilo k pláči ještě víc.

"Sophi je doma" zašeptala mezi vzlyky co se z ní sekavě draly, mezitím co jsme obě vězeli v zájemném pevném obětí.

"Bože holky, to je tak dojemný! Pojďte ke mě!" vyjekl z ničeho nic hytericky Mikey, který se k nám přihnal, zkazil tuhle pro mě tak emotivní chvíli a vtáhnul nás do společného obětí. "Mám vás tak rád" zašeptal dramaticky, nad čím jsem jen protočila oči v sloup.