Nina
Alex se v sedačce neklidně zavrtěla. Starostlivě jsem se ohlédla do zpětného zrcádka,zda je vpořádku. "Klidně spinká neboj" usmál se Petr. "Jsem hrozná s tou kontrolou,ale já si nemůžu pomoct" zaúpěla jsem tiše.
"Já to chápu,ale dej si taky trochu pauzu" řekl konejšivě a mne tím úplně dostal. Jak může mít někdo tak andělský hlas? Dlouho jsem zírala na jeho profil a připadala si vedle něj jako tlustá kulička,díky tukům z těhotenství.
Za okýnkem od deště ubíhaly domy a spletité ulice Prahy. Po necelé půlhodince cesty jsme konečně dorazili domů. "Počkej!" zarazil mě Petr, naklonil se a políbil mě. Ale nebyl to jen tak obyčejný polibek. Díky němu jsem úplně zapoměla na okolní svět. Existovali jsme pouze my dva. Onen kouzelný okamžik přerušil Alexin pláč.
"Už má hlad ta naše dáma" poznamenal Petr a mrštné vyskočil z auta,aby mi otevřel dveře. "Víš jak to nesnáším" zpražila jsem ho pohledem. Jeho nevinný kukuč však vše zachránil. S úsměvem jsem mu věnovala pusu a vytáhla Alex z autosedačky. "Připravená vrátit se domů?".
Petr, ač ví že to nesnáším, mě předběhl a podržel mi vchodové dveře. Rychle vyletěl schody a už odemykal. Se známým pocitem jsem vešla do bytu. Vše vypadalo tak,jak jsem to tu zanechala. Ucítila jsem na sobě Petrův příjemný dotyk. "Vítejte zpět" zašeptal a vzápětí jsem ucítila jeho rty na mém krku. Tolik se změnil. Z veselého Petra,se stal starostlivý otec. Což mi k němu vůbec nesedělo.
Pomalu jsem přešla do kuchyně a zůstala překvapeně stát s otevřenou pušku. "Překvapení!" vykřikli sborově Petrovi rodiče s jeho mladším bratrem Filipem,s Lukášem a Pavlem. "Co to?" nakoukl nechápavě do kuchyně Petr. "Tak trochu jsme se na vás domluvili" zakřenil se Pavel. "To vidím" zasmála jsem se. "Tak tohle je naše malá Alexandra!" rozplívala se Petrova mamka "je kouzelná" dodala.
Konečně jsem se trochu vzpamatovala:"dáte si něco?"
"Petře,ty lenochu,přece tady nenecháš Ninu nás obskakovat!" rozčílila se. Petr opřený o zeď protočil očima:"Nina mě hold předběhla,ale rozhodně bych ji tu nenechal lítat jako hadr na holi mami,vždyť jsi mě slušně vychovala!"
"Někdy mám pocit že jsem ti to vše vstěpovala do hlavy úplně zbytečně" zasmála se koketně. "Mohu?" vzhlédla ke mně od Alex. "Ale jistě" zamrkala jsem a Alex ji předala. "No jo,ty jsi ale cukroušek" zašyšlala. Petr opět protočil očima a najednou se objevil po mém boku. "A kdy plánujete svadbu brácha?" zaskočil nás Filip. "To je ještě ve hvězdách" sťouchl do něj Petr.
"No,ale já družička být nemůžu" zasmál se. "To je pravda. Vidíš,tohle mají holky lepší!" ušklíbl se Pavel. "Tím chceš říct,že jsem se měl narodit jako holka?" nedal se Filip. "Možná bys vypadal líp." pošeptal mi Petr. Vyprskla jsem smíchy. "Já to slyšel!" bránil se Filip. "No a není to pravda?" neodpustil si Petr. "Ty vždycky musíš mít poslední slovo že jo?" položila jsem svou hlavu na Petrovo rameno.
"Jo. Dá si teda někdo to kafe?"
"Udělej pro všechny,akorát pro mě ne." políbila jsem ho. "Dobře." usmál se. Ostatní se mezitím stihli přesunout do obýváku a my s Petrem osamělí. Dokonalá příležitost.
*Ahoj tak už tu máme první část druhého dílu :) snad se vám líbil. Je trochu delší než jsem zamýšlela,ale snad to nevadí.*
