Petr
Pomalu jsem se rozezpívával. "Už jen pět minut!" křikl Lukáš. Nadechl jsem se a tiše vyčkával na pokyn. Jakoby z veliké dálky jsem slyšel hlas fanoušků. "Petře? Je čas." položil mi kdosi ruku na rameno. Jako robot jsem se zvedl a zamířil k podiu. "Jde se na věc" zašeptal jsem si spíš pro sebe než pro vedle stojícího Lukáše. "Tak na tři. Raz. Dva..."
"Tři" vydechl jsem a vstoupil do záře relfektorů. Jekot ještě více zesílil.
"Ahoooj" zakřičel jsem do mikrofonu. Zpívej,zpívej,zpívej! Křičeli všichni sborově. "Mám zpívat? A co?"
Lhůtu!!
"Tak jdeme na to!" poslední koncovku jsem trochu natáhl a dal znamení Lukášovi a ostatním.
Čím blíž jdu k tobě tím jsi dál,
Vím že ve tvým náručí strácím lhůtu záruční.
Až se mě zítra budeš ptát proč včera došel jsem až sem?
Řeknu že od ní co tě znám bývala jsi mým kompasem...... A tak dále. Fanoušci zpívali spokojeně se mnou. Starost o Ninu vystřídalo nadšení a já se konečně uvolnil.
Než jsem se nadal už byl konec konecertu. Najednou jsem stal spolu s Lukášem před řadou fanoušků a každý k nám pojednom a nebo po dvou nervozně přistupovali a fotili se s námi.
Nina
Nastvaně jsem přecházela přes obývák sem a tam. Až se Petr vrátí,tak si to pěkně vypije! Tohle bude nejspíše naše první hádka.
