Nina
Nutně jsem si potřebovala s někým promluvit. Rychle jsem sáhla po mobilu a našla Kendallino číslo.
Já: Ahoj Kendall,nechceš se stavit?
Kendall: No mužu tak za dvě hoďky :/
Já: To nevadí hlavně že přijdeš :)
Kendall: Ok :)
S aspoň malou nadějí jsem odložila telefon a začala uklízet. Pod nohama se mi však stále motala Buffy. "Buffy vypadni!" okřikla jsem ji a hned toho zalitovala. Ona smustně sklopila ouška a odcupitala pryč. "Aspoň ty mně neopouštěj" vzdechla jsem potichu. Za to,že Petr odešel je moje vina. Stejně tomu je i u Buffy. Proč jsem tak pitomá a citliva k tomu?! Chovám se jako náctiletá holka,co kňučí jak je k ní život nefér.
Problem je že já nevím co chci. Nejraději bych teď zavolala Petrovi a omluvila se mu,ale copak to jde? On bude určitě naštvaný a nebo smutný. Tohle nejde. Jakmile jsem měla uklizený obývák,dala jsem se do kuchyně. Bezmyšlenkovitě jsem vše jajo robot pečlivě uklízela na své místo.
Vědomí,že dnes v noci se k Petrovi nepřitulím mě docela děsilo. Pomalu mnou prostupovala deprese. Hrozně jsem si na Petrovo teplé objetí a teď jsem jen frustrovaně vzpomínala. Proč vždycky než otevřu pusu nepřemýšlím? Ulehčilo by mi to dost věcí. Ale co se stalo,stalo se. Doufám jen,že se Petr moc nezlobí.
*Ahij holky tak touhle částí bych chtěla dnešní spam ukončit :D. Tahle část byla hlavně o pocitech. Doufám že vás nenudila a u další části naviděnou :)*
