Petr
Ruce jsem měl plné krabic s mími věcmi. Stěží jsem si otevřel kufr a vše tam naskládal. "Snad už to je vše" zabručel jsem a chystal se nasednout. "Ještě tu máš jednu krabici" mávnul na mne Pavel.
Nina
Kendall houpala Alex v náruči. "Bože ta je s k sežrání" rozplývala se. Pomalu jsem se zvedla a zamýřila si pro telefon. "Kam pak?"
"Ja už tk nevidržím" procedila jsem skrz zaťaté zuby a vytočila to osudné číslo. "Haló?" ozval se jeho nechápavý hlas. "Ahoj zlato. Ehm omlouvám se za tu scénu dneska ráno. Můžeš přijet? Číhá tu na tebe překvapení"
"Já bych hrozně rád, ale není na ti čas. Snad to překvápko vydrží až do večera"
"Tím si nejsem tak jistá" zavrněla jsem. Tolik mi jeho hlas chyběl. "Nooo tak po této výhružce jsem u tebe jako na koni" zasmál se. "Miluju tě"
"Já tebe taky" zašeptal téměř a položil to. "Co to mělo jako být?" založila si ruce vbok Kendall. Omluvně jsem pokrčila rameny. "Nemohla by jsi dnes pohlídat Alex?"
"To je vtip? Jasně že jo!" vypískla. "Přece musíte mít soukromý!" a hmed začala balit s mojí pomocí vše potřebné. O pul hodiny později už jsem jim jen z povzdálý mávala a začala se rychle chystat na Petrův příchod. Dnešek bude patřit jenom nám.
