Tony Stark - Forget

2.

" Pane, vaše životní funkce jsou niní stabilizovány. "

" Auu, myslím že víc informací už nechci ehm ............ J.A.R.V.I.S.i !? "

Chytnul jsem se za hlavu a posadil se na tvrdou zem. Věděl jsem že jsem v budově , která je moje, jmenuji se Tony Stark a ta věc co se mnou mluví je J.A.R.V.I.S , nejspíš se ty informace chtěli jen usadit. Ale ostatní věci jako to že mám v hrudi nějaký elektromagnet jsem moc nechápal. A nejhorší bylo že tvrdil něco co nemůže být pravda, udělal jsem si ho já jako nějaký technik, mechanik či co. Vždiť já o těhle věcí nic nevím. Vždit jsem se probral teprv před několika hodinama.

Řekl jsem si že zůstanu tady, dokud nepříjdu na to co tu dělám. Nechci znova ležet na zemi a skučet bolestí to nemám zapotřebí.

Měl jsem hroznou žízeň, došel jsem k baru a popadl první lahev která byla nejblíž. Nalil jsem ji do sklenice a vypil ji na ex. Tekutina mnou projela jako střela, bylo to takové osvobozující.

V tu chvíli cinkly dveře od výtahu a otevřeli se. Nejprve jsem se chtěl schovat za pult ale ti muži co vystoupili vypadali že mi neublíží. Měli na sobě saka a kravaty, to mi dodalo odvahy postavit se před ně.

" Pane Starku, jak nečekané, opět u baru se sklenkou čehosi. Ale to je špatný začátek........jsem agent Philips z výskumného střediska zabývajícím se fyzikou a fyzickými jevy. Chtěl jsem s Vámi projednat několik věcí ohledně toho elektromagnetu, ale Vy jste mě odmítl a strapnil ! "

" Aaa co když odmítnu znovu ?!"

Začal jsem mít strach, ten muž co vypadal velmi přatelsky, začal prskat a na posledních pár slov kladl obrovský důraz. Dělal jako bych já mohl za všechno. Ale já o ničem nevim !!! Teda zatim ne..

" Pane Stárku, mohl jste jít dobrovolně a bez jediného škrábnutí, vybral jste si druhou možnost,....... chlapci seberte ho. "

" Co ? Ne néé !"

Několik mužů co stáli vedle toho agenta se ke mě nahrnulo a dali mi ruce za záda. Byli dost suroví, proto jsem se rozhodl bránit, ale moc mi to nepomohlo, schodili mě na zem a něčím mě chtěli sparalizovat. Sice jsem měl sepnuté ruce ale nohou jsem ho odstrčil dost daleko aby mi nemohl ublížit. Bohužel to byl špatný tah, svázali mi i nohy.
Byl jsem poražen. Něco mi říkalo že ti lidé nejsou z výskumného střediska se zaměřením fyzika, fizycké jevy.

" Pane Starku, mohlo to jít i podobrém, naložte ho. "

Propichoval jsem ho naštvaným pohledem, ale nejspíš mu to bylo šumák. Ti chlapi mě drželi asi 15 centimetrů nad zemí a nesli mě do nějakého černého auta. Nejspíš je to únos. Ale ještě než mě hodili do dodávky, uspali mě nějakým sajrajtem na hadru. Nejspíš abych neutekl ................ jo mám obrovskou šanci zdrhnout stačí jen vykopnout dveře, uzemnit několik nabušených goril a vrátit se do města kde mám dům, ale to bych taky musel vědět jak se to město jmenuje, jen detail.

Probral jsem se tentokrát v černé místnosti s lustrem, který občas probliknul, nejspíš něco jako výslechová místnost u policie jako to bývá ve filmech. Ta žárovka mě rozčilovala, zamžoural jsem očima a rozhlédl se po temné místnosti. Překvapivě jsem nic neviděl, jen podivnou stěnu ze skla za kterou nešlo vidět.

" Výtám Vás pane Starku, v této místnosti strávíte jen minimum času, hned jak si promluvíme budete obývat jiný druh pracovního místa, dobře osvětlené se vším co si naporoučíte. "

Nějaký muž sedel naproti mě, nevšiml jsem si ho, byl jsem zaměřen na to divné sklo naproti mě. Ale slyšel jsem každé jeho slovo, možná bych byl klidnější kdyby mi řekli co vlastně chtěj !!

" Co vlastně chcete ?! "

Na můj vkus jsem tuto větu řekl dost zlomeně, sklesle, na pokraji sil, bez elánu prostě jak kdyby mi někdo zlomil hlas.

" Divím se že si mou první nabídku nepamatujete, chci to co vás drží při životě, máte na to týden, pokud se pokusíte o útěk na místě budete zastřelen, promysli si to Starku ! Nemám náladu hledat zaběhlé morče. "

Hrklo to ve mě, pochopil jsem že chce ten elektromagnet, ale když mu ho dám umřu, druhá možnost je ho vyrobit ale to já neumím. Myslím že tento týden není zrovna jeden z těch nejlepších.

Ale mě se umřít nechce, skusím to vyrobit J.A.R.V.I.S. tvrdil že jsem to umím že jsem to už jednou udělal tak co to zkusit znovu.

" Kdy mám začít ?! "

" Pojdtě se mnou."

Zvedli jsme se a já za nim měl jít jako ocásek, ale to opravdu nechci. Z místnosti jsem vystřelil jako první a kráčel si to úzkou chodbou. Ale to jsem asi neměl protože mě hned zastavili jeho muži a nasadili mi pouta. Opět.

Vešli jsme do docela velké pracovny se všemi možnými druhy nářadí. Asi opravdu čekaj že to vyrobím.

" Kde je nějaký ........ postup ?"

Zeptal jsem se s nadějí v hlase, doufam jsem že mi řekne tady máte jen mi to postavte, jo tak tohle byla ta nejhorší myšlenka která mě mohla napadnout, proč by mě jinak unesli kdyby měli plány ?!

" Asi jsme to s tou omamnou látkou přehnali, vzpamatujte se Starku. Copak váš genialní mozek nedokáže pochopit jednoduchý rozkaz? Máte týden !

Geniální mozek ? Co bych dal za to si vzpomenout, od té doby co jsem se probral v tom domě se vše jen zhoršuje.

Po asi 3 hodinách přemýšlení jak by nějaký ten elektromagnet měl vypadat, jsem dospěl k názoru že o nějakém takovém vynálezu nemám ani páru.

Najednou se rozrazili dveře a do mé pracovny vešel ten agent Philips. Tvářil se velmi naštvaně, no možná proto že jsem zatím neudělal nic jiného než zalil květinu která ležela na okně. Asi jsem zešílel.

" Pane Starku, možná jsme si nerozuměli, ale chtěl jsem aby jste mi vyrobil obloukový reaktor."

" Zapoměl jsem to. "

" Zapoměl ? Dobře tak mi vám pomůžeme aby jste se rozpomněl, pánové vemte ho. "

" Umim chodit i po svých ! "

No moje poslední slova nikdo nevnímal popadli mě za ramena a táhli někam do temné kopky. Tam jsme se uprostřed zastavili a dali přede mě, vědro s vodou nejspíš chtěj abych to vypil, dobrý trest a nebo........

" Namočit "

Popadli mě za vlasy a celou mou hlavu ponořili do vědra. Chvíli jsem vydržel s dechem ale pak mi došel. Voda se mi pomalu ale jisťe dostávala do plic, už jsem se chystal smířit s tím že umřu. Najednou mě vytáhli něco na mě zařvali, nerozuměl jsem jim vnímal jsem jen bolest která se mi znovu vytvářela v mozku. Zase jsem se ocitl ve vodě ale nenadechl jsem se. Vůbec jsem nevnímal. Voda která mě obklopovala mi přišla že tam vůbec není. Co se to se mnou děje. Myslím že jsem mimo vědro ale bolest byla silná, silila víc a víc ale nemohl jsem se zhroutit. Drželi mě za vlasy a když jsem se pokusil vytrhnout se jim chytli mě pevněji. Byl jsem zoufalí, musím se vzpamatovat, ale jak ? Bolest hlavy na chvíli ustoupila, jelikož jsem zaregistroval že se topím. Pokusil jsem se z posledních sil vymanit z jejich "objetí" , avšak mé ruce slábli, jakoby mě veškerá síla opustila.

V hlavě se mi trochu srovnali myšlenky vzpomněl jsem si na to jak koukám na vědro v nějaké skále, okolo cizí lidé se zbraněmi a v ruce mám autobaterii co napájí něco v mém hrudníku.

Snažil jsem se popadnout dech ale prudká bolest mě opět donutila zavřít oči a pokusit to přetrpět, ale najednou to přestalo, vyplo, zmizelo........