,,Děkuji za spolupráci Tony. "
Philips se i s obloukovým reaktorem zvednul a s jízlivou poznámkou se vydal směrem od mého auta. Ale aby zahladil stopy z mého ramene vytáhl zabodlou šipku.
2 minuty jsem se nemohl ani hnout ale poté jsem ucítil jak se sparalizované tělo dostává z bělého kóma. Ale nejradši bych byl kdyby tak nikdy neudělalo. Bolest... střepiny...minuty...
Pokusil jsem se pohnout rukou. Jsem opřen zády o otevřené přední dveře mého auta takže bych mohl dosáhnout pro ten mobil...
1. Pokus... neúspěšný. Ruka se sice pohla ale jen o pár centimetrů.
2. Pokus... stejný scénář.
3. pokus jsem rovnou zavrhl takhle to nepůjde nevím ani kolik mám ještě času a mí nejbližší přátelé jsou 50 kilometrů ode mě...
V tom jsem uslyšel motor motorky. Že by v této končině někdo jezdil ?! Pokusil jsem ze sebe vydat nějaký zvuk. Alespoň to by toho člověka mohlo přilákat.
Zkrze sparalizované rty jsem vydal něco mezi pomoc- au-tady.
Asi to stačilo. Slyšel jsem jak se motor vypnul a rychlými kroky se ke mě někdo dostává..,, Je tu někdo?! "
Ten člověk co zastavil se zeptal na tu nejdebilnější otázku na kterou mohl...
-ne asi tu nejsem - ty, teda já ?! Zase ?!
,,Tony ?!. "
Pohlédl na mě a okamžitě se ke mě sklonil. Já jen ze sebe vydal další tichý zasténání..
Rychle nahmatal můj puls a pohlédl do mích hnědých nehybných očí. Když si všiml že ho neozařuje modré světlo podíval se do díry kde byl kdysi reaktor.-konečně ho to napadlo- mohl by mi pomoct trochu rychleji...
Cítil jsem jak mi po tvářích stekájí slané potůčky slz, vyvolané bolestí.. chtěl jsem je zadržet a nebrečet před ním, ale bolest která se rychle rozrůstala po těle byla nezastavitelná.
Proč člověk reaguje na bolest slzami
-protože je to ten největší projev slabosti, a ty jsi ho teď použil, jseš slabej, jak se pak chceš pomstít!-
,,J.A.R.V.I.S.i vím že mě slyšíš, kolik má času?! "
,, Mé prostředky v tomto vozidle jsou velmi omezené, nemohu určit přesný stav pana Starka.. Avšak bez obloukového reaktoru se střepiny rychle dostávají k životně důležitým orgánům, panu Starkovi zbívá maximálně 10 minut života. "
10 minut ?! To je tak málo ! A kde v týhle pustině mám sehnat novej. Je mi jasný že tenhle 90 let starej voják ho z náprsní kapsy nevytáhne a nepodá s komentářem vždy jeden nosín při sobě.
,, Jak dlouho tu je.!? "
,, 4 minuty 26 sekund"
,, Jak rychle musím jet abych se dostal ke Stark Toweru za 2 minuty?"
,, 200 kilometrovou rychlostí. "
,, Zkontaktuj Bennera, ať okamžitě sežene novej reaktor. Neumře mi před očima! "
5 minut 34 sekund.... to není moc dlouhá doba. A on to nemůže v životě stihnout, pochybuju že Benner umí vyrobit něco tak složitého je vědec ne technik, nerozumí tomu... a navíc i kdyby to uměl. Necelých šest minut je opravdu málo...
,, Jistě pane Rogersi."
ČTEŠ
Tony Stark - Forget
FanfictionCo se stane když Tony Stark chce zapomenout kdo je? Co když se potřebuje probrat ze svého ,,spánku" dřív než bude vše ztracené, než bude pozdě ... 4. února 2016 - ???