Tony Stark - Forget

3.

*Pohled Bruce Bennera*
(Hulk)

Vešel jsem do Starkovo obýváku s tím, že ho uvidím ležet u baru se sklenkou nějakého alkoholu a v bezvědomí.

Už dva týdny se neozval, nikdo ho neviděl, nikde se neukazoval. Docela jsem se o něj začal strachovat, i když to je egoistický pitomec pořád je jediný se kterým si mohu povídat o vědě a nemuset u toho vysvětlovat význam každého druhého slova.

Rozešel jsem se k pohovce a obešel ji kolem dokola, poté jsem se vydal nejistým krokem k baru. Nebyl tam. Trochu mě to zneklidnilo, když už není ani tady tak kde ?

Posadil jsem se na barovou židly a zkoušel si vzpomenout jak se choval při posledním setkání s Furym a ostatními. Možná by mi to pomohlo v hledání momentálně straceného Tonyho, ale on je tak tajemná osobnost, nedává najevo emoce a když už ano tak je překrývá jinými. Nejspíš jsem opěd nazačátku hledání.

Vlastně zas na takovém začátku nejsem, je ještě jedno místo kde by mohl být. Jeho pracovna, dílna nebo zašívárna před světem. Jediné místo na zemi kde tráví více času než u baru.

Sjel jsem luxusním výtahem o patro níž a vešel do jeho království. Všude po stoleh bylo poházené nářadí a na několika tabulích výpočty, které neměli konec. Rychle jsem je přelítl pohledem a pokusil se je spočítat. Nebylo to těžké, ale některé výsledky se mi nezdáli. Bylo vidět že si jimi nebyl jistý ani Stark, nýbrž byli několikrát mazané a počítané znovu. Moc se mi to nelíbilo, většinou když něco počítal bylo to hned na první pokus a stál si za svým výsledkem ale tyto výpočty byli jiné některé jsem znal i já, parametry obvodu hlavy a mozku jsem sám počítal s ním, když se o to zajímal. Bylo vidět jak se sám motá do nitek, když se nemohl dohrabat ke správnému číslu.

Otrhl jsem zrak od tabulí a udiveně až sděšeně koukal na přístroj uprostřed místnosti. To nemůže být pravda on si sestrojil něco jako mazač paměti. Hned mi docvaklo proč si nebyl jistý výsledky. Ale teď je horší že nikdo neví kde je a on sám neví kdo je.

" J.A.R.V.I.S.i ?? "

" Ano pane Bennere ?"

" Kdy Tony sestrojil přístroj na mazání paměti a kde vůbec je ?! "

" Pan Stark mi zakázal podávat informace ohledně tohoto přístroje."

" Jak ti to mohl zakázat když si pravděpodobně nic nepamatuje ? Kde vůbec je ?"

" Pana Starka unesli, na několik minut vyřadili mé obrané prostředky a celý systém. "

Když jsem to slyšel dost mě to vyděsilo, pokud si nic nepamatuje a oni ho unesli je malá šance že si vzpomene v ten praví čas, neboť ho určitě nesebrali kvůli jeho botám nebo šampónu na vlasy, chtějí něco co umí jen on a to buď obleky nebo reaktor.

" J.A.R.V.I.S.i jak je to dlouho od jeho únosu a smíš mi podat informace o jeho ninějším stavu?"

Doufal jsem že Tony nezakázal i to aby mi jeho umělá inteligence podala informace o jeho stavu teď ,jestli ano může být ve smrtelném nebezpečí.

" Přesně 5 hodin a 34 minut pane, správy o panu Starkovi nesmím říct "

No vidím že mě zase předběhl, ale ten únos se mi už přestává líbit 5 hodin je už dost na to aby jim sestrojil to co chtěj, oblek je schopný vyrobyt za 3 hoďky a reaktor myslím že i rychleji ale to nevím nikdy mi tu technologii neukázal.

I přez to jaký je se o něj bojím, někdo kdo si nic nepamatuje a přitom ho každý zná jako genia.
Myslím že tu máme velký problém a měli bychom najít našeho parťáka co nejdřív.....

*Pohled Tonyho Starka*

Stále stojím před tím vědrem vody. Nějací agenti mě drží za hlavu a ruce pevně svírají za mími zády.

Ta bolest která se mi vytvářela v mozku přestala ještě dřív než se vůbec přiblížila k vrcholu. Vzpoměl jsem si na podobnou situaci ve které jsem teď, ale jak jsem od tamtud utekl mi jaksi uniklo. Přesně v té části to bylo jakoby mozek zamrzl.

Už jsem se nepokoušel vymanit se z jejich sevření, došlo mi že nemám nejmenší šanci. Podmanil jsem se.

" Tony už jsis vzpomněl ? Nemám náladu vymýšlet další postup jak tě donutit pracovat. Myslel jsem že tvou motivací bude svoboda nakonci dobře odvedené práce,....."

Ten muž co se mnou chvíli mluvil jako s přítelem a chvíli jako s úhlavním nepřítelem střídal své emoce tak rychle že jsem z něj začínal mít vědší strach než předtím.

Mé mokré vlasy mě studili za krkem a neposedné prameny padali do očí. Cítil jsem jak se mi z očí tvoří dvě skleněné kouličky do kterých by stačilo jen jemně štouchnout a rozpadnou se na milion kousíčků.

Chtěl jsem odtut pryč ale jediná cesta ven je ta že jim vyrobým ten obloukový reaktor nebo jim dám svůj. Teď bych dal za vzpomínku jak se to vyrábí cokoli.

Pomalu a nejistě jsem kývnul na předešlou otázku jestli jsem si vzpomenul, už jsem nechtěl trpět ve vědru vody bez přísunu vzduchu. Zatím jsem rád že mi můj zdroj života nesebrali , ale jsem si jist že mi ho dříve nebo později otcizí.

" Dobrá pane Starku, nejspíš si potřebujete odpočinout, odveďte ho na jeho pokoj. Musí si přeci vzpomenout.... "

Jeho muži mě popadli a odvedli do cely která byla na nejodlehlejší části budovy. Hodili mě tam jako zvíře a zavřeli za mnou.

Neměl jsem dost síli se zvednout, mé ruce mě nechtěli poslouchat a při prvním pokusu se dostat na nohy se podlomili v lokteh. Spadl jsem na tvrdou, místy mokrou zem a trochu se praštil do hlavy. Pozoroval jsem kapky vody které padaly přímo přede mě a stékali pod mé tričko. Neměl jsem síli ani udržet oči otevřené a bez jakéhokoli protestu jsem je zavřel a chystal se spát a snít o tom že tohle všechno je jen špatný sen, noční můra která brzy zkončí.