Tony Stark - Forget

15.

*Pohled Steva Rogerse*

Popadl jsem nejspíše sparalizované tělo Tonyho. Teď je mi opravdu jedno co si myslí, ale určitě jedno ze slov které se mu nyní honí v hlavě krom smrti je i to že není gay.

V náruči jsem svíral kvýlející tělo, které čas od času vypustilo do vzduchu uši drásající a od bolesti vyvolaný zvuk. Neumřeš, nesmíš, dnes ne! Tony bojuj...

Posadil jsem ho do sedadla na motorce. Bude to rychlejší než autem...sám sem usedl za řidítka.

5 minut..

Rozjel jsem se, na tachometru ručička čas od času zakolísala na 180 km/h jinak jsem jel plynule 200 km/h. Je mi jasné že je to protizákoné, mohu dostat pokutu, nebo co hůř ohrožuji bezpečnost občanů! Já Capitan America, kterému je přezdíváno spravedlnost sama! Ne... musím.. nenechám tě zemřít..

4 minuty...

Zrychlil jsem,... za mími zády jsem slyšel Tonyho jak se pokouší popadnout dech. Takhle špatně jsem ho snad nikdy neviděl možná jen v té kopce, kde mu byl taktéž sebrán reaktor, byl na zemi, zlomený,... ten Tony Stark který byl vždy sebejistý ležel na zemi a nemohl nic dělat,umíral, už nebyl tím kdo se o vše postará, kdo nepotřebuje ničí pomoc, nebyl ten egoista který za každou cenu musí říct poslední slovo...

,, Starku,.. vydrž... "

Snažil jsem se odposlouchat každý jeho nepravydelný nádech a výdech.. dokud dýchá nic není straceno..

V tom jsem na zápěstí uctíl prsty.. jeho prsty..

*Pohled Tonyho Starka*

- Zab se - zabitím sebe ušetříš okolí..

Mé myšlenky se vztahovali všechny k jedné... smrt. Vím že je tu možnost že se ke Stark Toweru dostaneme včas ale to může být tak 15% ze 100% a to je opravdu málo...

Zabiju se.. nechci aby se mě nikdo pokusil zachraňovat...

I přes vodopády které tekly po mích tvářích jsem pohnul rukou..látka konečně odeznívá... pomalu jsem se snažil dostat ji na Stevovo zápěstí. Když jsem ucítil toplo jeho lidského těla rukou jsem se uchytil pevněji a stiskl jej. Cítil jsem jak ztuhnul a zatnul svaly. Promiň kamaráde ale musím...

Veškerou svou zbylou silou jsem zatáhl do prava za Stevovo zápestí, musí to vyjít musí.. cítil jsem jak se přední kolo natočilo, ale tolik mnou očekávaný smyk nenastal.. proč musíš být tak silný! Normální člověk by neudržel jednou rukou řidítka ani rovnováhu....

3 minuty...

,,Starku, co to děláš?!"

Otázka na kterou je pravděpodobné že se zeptá pokud se mi to nepovede.. a samozřejmě.... můj plán se nevyvedl dle mích představ.

Nechal jsem ho při myšlence že je to řečnická otázka, mohl bych mluvit, ale už teď je fakt obtížné myslet relativně normálně, když mě zabíjí střepiny.

2 minuty..

I když jsem se snažil na tu bolest nemyslet, vytrhla mě po dlouhých méně bolestných minutách ze světa myšlenek, a dílny na tvorby nových nápadů..

Snad tu nejtvrdší ránu jsem dostal až nyní.. 

Steve už celkem zpomalil, asi jsme už blýzko, ale pro mě je záchrana už dost daleko, proč se mě znovu snaží zachránit. Nepotřebuju to. Chci si lehnout a umřít!

Rozlepil jsem na malí okamžik oči. Před náma se tyčil Stark Tower. Přeci jen to stihl.. jenže nevím kde chce sebrat ten reaktor...

1 minuta...