Tony Stark - Forget

11.

Dalšího dne ráno jsem se probudil, ale raději bych se neprobral z toho sládkého spánku. Hlavou mi párkrát projela ostrá bolest, která byla doprovázena myšlenkami vedoucími na jediné místo.

Pokusil jsem se zvednout, šlo to, ale vypadal jsem u toho jako největší pitomec.

S použitím podpěry což byla každá nejbližší zeď, skříň, židle nebo květináč s kaktusem jsem se dostal do jedné z laborek.

,, Hej máš ty-"

,, Dobré ráno i tobě . "

S pohledem vraha jsem se snažil sklidnit a znovu říct smysluplnou větu. Ale tím svým dobré ráno i tobě.. mě dokonale vyvedl z míry.

,, prášky! Máš ty prášky ?! "

Konečně se otočil a podal mi nějakou sklenici s práškama. Nemotorně jsem si je od něj přebral a otevřel výko. Jeden z těch až přihlouple malích prášku už konečně putoval do mého těla.

,, Není zač. "

Konečně... žádná bolest... prostě nic. Pocit volnosti byl náhle to nejlepší co jsem za posledních několik dní cítil.

Postavil jsem se konečně rovně a rukou jsem se zapřel za jeden ze stolů. V tu chvíli jsem ze sebe vydal zvuk podobající se umírající rybě... ne že bych to věděl.

Můž ke mě celou dobu otočen zády se na mě konečně podíval, ale pohledem ustaraného taťky.

,, Co se stalo, čeho si se proboha dotknul ?! "

,, Stolu. "

Tázavě pozvedl jedno obočí a já ho s přiblblím úsměvem pozoroval. Přistoupil ke mě o obhlídl mé okolí.

,, Tak co se ti stalo ? "

Asi už instinktivně jsem si mnul ruku plnou trnů.. ten kaktus poletí. Doslovně poletí.

Bruce mi strhl pravou ruku k sobě a poté pohlédl na mě takovím tím pohledem co ty jsi za pokémona.

,, Dal jsem si menší schůzku s kaktusem. To je zakázaný ?"

,, Ty prášky ber 3krát denně, a pokud nepomohou stav se někdy v protialkoholické léčebně. "

COŽE ?! Takže to ty jsi ta zrůda, jak si mohl.. on se otočil a klidně se vrátil ke stolu a já jsem se snažil vrátit zpět do normálního světa.

- zab ho, sebral chlast -

Bezmyšlenkovitě jsem se vrhnul na Bruce a šel mu rovnou po krku oba jsme se svalili k zemi, ale já mu své ruce stále nechával na krku a snažil se o přidušení.

Co to dělám ?! - zab ho -

Moje myšlení se pralo o to kdo mi bude velet. To přece nejde nejsem nebo jsem? Jsem zrůda?
Škrtím svýho přítele.. - je překážka zab ho -

,, Tony !? Pu- pust mě.Du-du-s-s-ím se "

Až teprve teď jsem si uvědomil že tu zabíjím Bennera. Já opravdu zabíjím Bennera !? Rychle jsem odendal ruce a zvedl jsem se. Bruce na mě hleděl s otazníky v očích, ale já mu odpovědi dát nemohl!

Hleděl jsem na své ruce skrz které jsem viděl muže který se snaží popadnout dech..

Já... jsem asi opravdu zrůda, málem jsem zabil kámoše ! -jsi slabej -

Pomohl jsem Brucovi vstát, avšak ten se mě znatelně snažil držet dál od těla.. bojí se mě...

,, Co tě to popadlo ?! "

Hleděl jsem mu do očí, ale je mi jasně že tak odpověď nezíská.

,, Nechtěl jsem, ale.. posledních několik dní mě ovládají dva hlasy jeden- "

Bolest, věděl jsem že je to ten hlas, vlastně já ?! Ne nedovolím mu mě zaslepit prázdnotou.

,,- jsem já, to dobré já a ten druhý chtěl abych tě zabil. Neovládám se..... au... pomoc mi, prosím. "

Nevěřím že ze mě nikdy výjdou slova jako pomoc, prosím, nebo děkuju. Ale situace jako je tato si to žádá a vzhledem k tomu že si jsem jistý že mi Bruce pomůže, musím mu věřit...

I když jsem se ho před chvilkou snažil zabít kvůli alkoholu.. ta léčebna nezní jako až tak blbej nápad.....