Tony Stark - Forget

4.

* Pohled Bruce Bennera *

Byl jsem zoufalí, Tony může být momentálně mrtví a já ani nikdo jiný nic neděláme, měl bych to nejspíš říct ostatním z týmu, přeci jen i když ho moc v lásce nemáme jeho komentáře v nevhodných situacích nám všem budou chybět.

" J.A.R.V.I.S.i, svolej ostatní, musíme najít Tonyho dřív než bude pozdě !"

" Ano pane Bennere. "

Věděl jsem že tu během chvilky budou proto jsem se znovu posadil na barovou židli a čekal na příchod mé party.

Asi po 5 minutách jsem slyšel cinknutí dveří od výtahu. Pomalu jsem se zvednul a hypnotizoval kovový rám, který určoval velikost tohoto luxusního stroje.

" Bennere co se děje ?! J.A.R.V.I.S. tvrdil že si něco udělal,.......... ale evidentně né jako Hulk. "

Ani mě nepozdravila a hned na mě vyštěkla starostlivou větu ve které bylo vidět že si oddychla. Když sem je svolával nečekal jsem že si mě budou představovat jako toho druhýho chlapa.

" Né... kvůli zelenému poplachu jsem vás nevolal bylo to -"

" Kvůli zmizení jednoho muže, střední postava, hnědé vlasy a věčně prořízlá pusa. "

Do řeči mi vstoupil ředitel S.H.E.A.L.D.u. Jsem rád že objasnil důvod svolání, ale kromě mě a jeho tento důvod neznal nejspíš nikdo. Všichni na nás jen udiveně koukali.

" A proč tohoto muže nenajdou ti......lidé co nosí zbraně a nejsou nebezpeční sami jim je dáváte ?! Jak se jmenují........?"

Slova se ujal Thor, nejspíš si nemohl vzpomenout na slovo policie, přeci jen na Asgardu nic takového nemají. Už jsem jim to chtěl říct ale Fury mě probodával pohledem a tím mi naznačil že sám řekne veškeré informace.

" Policie ho nemůže hledat jelikož se jí to netýká, tento případ si musí převzít S.H.E.A.L.D. a upřímě se divím že ste si ani nevšimli, jednoho chybjejícího článku. "

Konečně se dostáváme k tématu které jsem dychtivě očekával. Fury se na nás díval zabijáckým pohledem a nejspíš čekal na to samé co já. Až nikdo vysloví jméno....

" Kde je Stark ?! "

Docela jsem to čekal od Kapitána, asi jediný komu tady začala chybět přítomnost egoistického miliardáře byl on. Nejspíš si i uvědomil že celých deset minut nebyl strapněn. Nad touto myšlenkou jsem se pousmál.

" Víte ten můž co zmizel nebo spíše byl unesen je Tony a......."

Začal jsem velmi nejistě ale Clint mi skočil do řeči dříve než jsem stačil dokončit jedinou větu.

" Bruci, to je ta nejméně pravděpodobná příhoda co by se mohla stát, náš oblíbenec Stark a unesen ?! Blobst. Kdyby byl v ohrožení zavolal by si oblek snad se s ním chodí i koupat, aby si neublížil o vlažnou vodu ! "

" Ano zní to jako blbost, ale když nevěděl kdo je tak si těžko mohl zavolat oblek. Konečně se dostáváme k tomu že si Tony sestrojil něco jako mazač paměni, nevím co všechno si pamatuje ale ti lidé co ho unesli očekávají že jim prokáže službu v podobě sestrojení obleku či obloukového reaktoru. Ale vím jistě že si něco pamatuje a časem se mu paměť vrátí jeho výpočty nebyli správné, jenže pochybuju že to bude v čas........ "

Všichni na mě koukali s otevřenou pusou a údivem v očích. Možná kdybych se slyšel taky bych se na sebe díval stejně. Jsem zvyklí že mi lidé skáčou do řeči a dopňují mě, no začíná mi tu chybět čím dál tím víc.

" Dobře bando, jdeme najít toho straceného muže ?!
Kdo jde se mnou ?"

Řekl Kapitán a mířil si to k rampě kde už byl připraven letoun. Všichni se zvedli a šli zaním. Já jsem kráčel jako poslední, jsem vždy jako kontrola jestli všichni vlezli do lodi. Slyšel jsem jak si Barton něco špitá pod vousy, ale nijak jsem se o to nezajímal.

Když jsem vstoupil do lodi slyšel jsem jak Natasha něco říká. Odpovědí jí byl J.A.R.V.I.S. jak udává místo kde lokalizoval Starka.

*Pohled Tonyho Starka*

Stále jsem ležel na té studené zemi. Chtěl jsem hrozně moc usnout a spát, ale strach který mě sužoval mi to nedovolil. Každou chvíli jsem mohli přijít ti agenti, zabít mě a sebrat mi můj zdroj života. Snažil jsem se na to nemyslet ale neúspěšně.

Pomalu jsem se zvedl a opřel se o zeď která vypadala nejčistěji. Připadal jsem si tak nevyužitý, nepotřebný prostě nanic. Opřený o zeď jsem se sesunul na zem a hlavu složil do rukou. Pokrčil jsem kolena a snažil se zaujímat co nejméně prostoru. Alespoň si teď připadám chránění, sice nevidím na okolní svět, ale vyhovuje mi to.

Najednou se rozrazili dveře, no dveře spíše mříže a v nich stál agent Philips a některé jeho goril. Tvářil se dost naštvaně a pohledem propichoval mou maličkost. Odhrnul jsem promen vlasů který mi překážel v obličeji a vystrašeně jsem na něj civěl.

" Pane Starku, nejprve jsem vám nevěřil že jste zapomněl jak se vyrábí obloukový reaktor, myslel jsem že je to součást vaší hry, ale teď............ S.H.E.A.L.D. jsem poslal ty svoje superhrdiny, nuže nemám náladu strácet čas s někým kdo ani pořádně nezná své jméno,............... Seberte mu to !!"

Udivěně ale vystrašeně jsem ho pozoroval, poslední slova směřovali agentům okolo něj. Nechápal jsem odkud vý že si nic nepamatuju. Dost mě to vyděsilo.
Z mého důmání mě vyrušili ruce které mě popadli za ramena a postavili mě. Pozoroval jsem každý pohyb okolních lidí.

Jeden z nich ke mě přistoupil a z kufříku, který držel vyndal nijakou přísavku. Pomalu se ke mě přibližoval a koukal mi do očí. Snažil jsem se jim vyvlíknout a utíct, ale chytli mě pevněji. Zatřásl jsem hlavou na znamení že se tohoto nechci zůčastnit. Ignorovali mě.

Ten chlap vzal tu přísavku a přiložil ji na můj elektromagnet. Cítil jsem jak se připíná k té věci a pomalu je vytahován ven. Když dílo dokonal nemohl jsem popadnout dech. Stál jsem jen silou vůle, ale kdyby mě ti muži pustili dopadnu na tvrdou zem. Sice to byla jen myšlenka ale oni tu udělali, sundali ze mě jejich špinavé ruce a já si to směřoval k zemi.

Najednou mě začalo píchat u srdce, nejspíš se střepiny začali dostávat k životně důležitým orgánům. Schulil jsem se do klubka a začal skučet bolestí, bylo to horší než když mě bolela hlava. Z hrudi se ta bolest rozrostla do celého těla. Když jsem rukou instinktivě přejel přez otvor po reaktoru, bylo to jako by mě někdo bodal do srdce ale netrefil se. Z očí mi začali téct slzy. Proč když mě chtěji zabít tak to neudělají rychle a bezboletně. Věděl jsem že pomalu ale jistě umírám.

" Auuu..."

Z posledních sil jsem zakňoural co nejhlasitěji, ale věděl jsem že mi to k ničemu není, nikdo mě nezachrání v mém blýzkém okolí jsou jen mí nepřátelé. V tom jsem slyšel něčí hlas z druhého konce chodby, neslyšel jsem co říká ale něco mi říkalo že je přátelský.........