Donesla jsem si věci do pokoje a posadila se na postel. Určitě to nemyslel vážně. Ještě nikdy mi hodiny neodvolal a to ani, když byl nemocný. Prostě v pondělí normálně půjdu na hodinu jako vždy a ono se uvidí. Určit tam na mě bude čekat. Vím to.
Myslela jsem si, že to tak bude, ale nebylo. V pondělí jsem nakráčela do sálu a myslela jsem si, že tam bude stát opřený o piáno. Nikdo v sálu nebyl. Byl prázdný a tmavý. Nemohl to přeci myslet vážně. Všechno se ve mně sevřelo a po tvářích mi začaly stékat slzy. Nebudu ze sebe dělat hysterku. Třeba je opravdu jenom unavený a potřebuje si odpočinout. Sama jsem ale věděla, že si spíš něco nalhávám. Nejspíš už se ke mně nebude nikdy chovat jako dřív.
Usušila jsem slzy a prošla kolem Daniela ven. Zdálo se mi, že jsem slyšela nějaký rozhovor, ale byla to Danova věc. Ale zdálo se mi, že jsem slyšela něco, co se týkalo mě. No dobře neslyšela, ale byla jsem zvědavá. Dan očividně s někým telefonoval. Přikrčila jsem se pod okno, kde vydává klíče od šaten. V tuhle dobu tu stejně nikdo není.
"Už odešla. Bylo vidět, že brečela...nevím...já nevím!" Ještě chvilku se takhle hádaly. Teď už nebylo pochyb, že se mluvilo o mě. "Ona tě chce, teď už zbývá jenom jedna otázka. Chceš ty ji? Halo?" Dan se podíval na telefon ve své ruce. Bylo jasné, že člověk na druhé straně zavěsil. A já moc dobře věděla, kdo to byl.
Chtělo se mi rozbrečet a běžet strašně moc daleko. To jsem ale nemohla udělat, protože by mě Dan uviděl a došlo by mu, že jsem celý rozhovor vyslechla. No teda slyšela jsem jenom jednu stranu. Proplížila jsem se skrčená za roh a teprve potom jsem se postavila. Vyšla jsem skleněnými dveřmi ven a šla na zastávku autobusu. Teď a tady už jsem brečet mohla. Takže všechno byla pravda. On mě prostě nechce. Měla jsem to vědět, ale jeho reakce v autě přeci vypadala jinak. Vypadalo to, že jsem mu spíš ublížila tím, co jsem si myslela. Může být přeci i dobrý herec. Mohl to prostě jenom hrát. Myslím, že teď už je jasné, že ho nikdy neuvidím. Už nikdy. Ta představa byla strašná.
Když jsem přišla domů, nevěděla jsem co dělat. Nikdy jsem doma nebyla tak dlouho, abych se nudila. Prakticky jsem doma byla jenom na učení a spaní. Pořád jsem měla hodiny. Co mám jako dělat teď?
Nakonec jsem se rozhodla. Udělám si procházku. Nehodlám trčet celý den doma.
Oblékla jsem se a vyšla ven. Byl únor a tak byla docela zima. Sníh začal tát, protože už dlouho nenapadal nový. Došla jsem až ke své oblíbené řece. Sedla jsem si na lavičku a jenom se dívala na řeku.
Opravdu jsem ho tak ranila? Nebo prostě nečekal, že to co se stalo, budu brát vážně? Nedokázala jsem se v něm vyznat a to mi nejspíš vadilo ze všeho nejvíc. Znám ho šest let, ale nikdy jsem ho nedokázala prokouknout. Byl tak tajemný, až mě to někdy děsilo.
Najednou jsem za sebou uslyšela korky. Byly slyšet ve sněhu a listí. Otočila jsem se a uviděla ho.
"Ahoj." Sedl si vedle mě a také se začal dívat na řeku.
"Ahoj Dane, nemáš být v práci?" Dan se na mě podíval.
"Teď jsem to předal jinému vrátnému. Proč jsi dneska tak rychle odešla? Ani jeho jsem tam neviděl. Co se stalo?" Proč dělal, že o ničem neví? Nehodlala jsem mu to usnadnit a už vůbec jsem nechtěla, aby zjistil, že jsem slyšela jejich rozhovor.
"Pohádali jsme se na soutěži. Nic vážného, ale on potom napsal, že ruší hodiny na týden. Myslela jsem, že si ze mě utahuje, tak jsem přeci jenom přišla. Zjistila jsem, že si ze mě neutahoval. Opravdu nepřišel." Poslední větu už jsem spíš šeptala, protože se mi chtělo zase brečet. Co když jsem ztratila jediného člověka, který mi věří a který mi rozumí?
"To je ale bastard. Pokud nešlo o nic vážného, tak ho nechápu. Ty si zasloužíš někoho lepšího!"
"Prosím? Jak, že si zasloužím někoho lepšího? Nějak ti nerozumím." Dan najednou upřel zase pohled k řece.
"To je jedno, vůbec to neřeš. Někdy plácám strašné kraviny. Hlavně když jsem poblíž tak hezký holky." Tak teď už se mi náš rozhovor teprve nelíbil.
"Nech toho, Dane." Řekla jsem a opatrně jsem se zasmála.
"Ty nic nebereš vážně že? Když ti řeknu, že jsi hezká, tak hezká jsi."
"Možná se to zdá tobě, ale jiným asi ne." Zamumlala jsem. Teď bych nejradši chtěla vypadnout.
"Kašli na něj." Zašeptal Dan a políbil mě.
