Podívala jsem se na svoje ruce. Viditelné řezy se táhly po celém mém zápěstí. Dívala jsem se na krev, která mi stékala po zápěstích. Nedokázala jsem se zastavit. Já jsem se ani nechtěla zastavit.
Někdo klepal. Nehodlala jsem otevřít. Také jsem moc dobře věděla, kdo stojí za dveřmi.
"Violet prosím otevři." Tobě otvírat nebudu. "Prosím. Moc se ti chci za všechno omluvit. Přehlížel jsem tvé neštěstí a tak nesu zodpovědnost za to, co se stalo." Jo tak to přesně je, ty namyšlejnej idiote. "Nemůžeš mě pochopit, ale já jsem nic nevěděl. Nedokázal jsem to na tobě poznat." Dobře jsem to zakrývala. "Violet, ty pro mě znamenáš strašně moc. Prosím otevři, abychom si o tom mohli promluvit. Potřebuju tě slyšet." Dívala jsem se na dveře a přemýšlela. I přes to všechno, co se stalo, ho mám strašně ráda. Musela jsem otevřít. V tom jsem zjistila, že to nebyl tak dobrý nápad. "Ale ne." Zašeptal a vzal moje ruce do svých. No tak tohle asi přehlídnout nemohl.
"Nic to není." Zašeptala jsem a sedla si na zem. Všude kolem mě byla krev.
"Počkej chvíli." Poodešel do pokoje a cestou si něco mumlal. Nedokázala jsem pochytit co.
Za chvíli se vrátil v ruce s obvazy a náplastmi.
"Co jsi to vyváděla?" Ptal se spíš jenom sám pro sebe, zatímco mi obvazoval ruce. Nechala jsem se a dívala se na něj. Kdybych přehlédla, že je to můj učitel, je to velice krásný muž. Vlasy pěkně ostříhané, světle hnědé a rovné. Celý byl nádherný. Moment. Já tady přemýšlím o něm? Vždyť ho přeci nenávidím.
Ani jsem si nevšimla, že mě pořád drží za ruce. Zápěstí už jsem měla obvázané a udělal to velice profesionálně.
"Už to nikdy, nikdy neudělej. Jasné?"
"Zase to vaše jasné." Uchechtla jsem se. Nechápavě se na mě zadíval.
"Prosím?"
"Pořád říkáte jasné." Nevím, jestli jsem se usmála, ale on se usmál určitě.
"Nesnaž se uhýbat. Prosím, slib mi to." Podíval se na mě prosebným pohledem. Ne takovým tím kýčovitým, který dělá každý. Nevypadal u toho jako smutný pes, ale jako dospělý člověk, který prosí.
"To vám slíbit nemůžu." Odtrhla jsem se.
"Proč ne? Já ti slibuju, že už tě přehlížet nebudu. Už ani nemůžu." Konec věty spíš zašeptal, ale i tak jsem ho slyšela.
"A to jako proč? Zatím vám to šlo dost dobře." Řekla jsem a slzy mi znovu začaly stékat po tvářích. Setřel mi je.
"Protože jsi až moc vyrostla a jsi až moc dobrá. Za chvíli se o tebe začnou přetahovat jiní učitelé." Jiný učitelé? Cože?
"Nechápu proč. Myslela jsem, že učitelé se nemění."
"Někdo je mění často, někdo vůbec. To záleží na učiteli, jak je dobrý a jak se svým žákem vychází." No tak to myslím, že si můžeš balit kufry, frajere. " Ale tobě to může být jedno. Já tě totiž nikomu nedám." Zašeptal a jeho tvář se přiblížila o pár centimetrů.
"Vy mě nedáte? A to proč? Právě jsem se vám tady nervově sesypala." Jednu moji ruku pustil a přidržel jí moji bradu.
"Protože ty jsi jenom moje a dobře víš, že co je moje, to jen tak nedám." Naše rty se setkaly. Polibek byl nejdřív zdrženlivý, ale jakmile zjistil, že jsem se neodtáhla, přibylo mu sebevědomí. Podívali jsme se na sebe a já se usmála. Přitáhl se k mému uchu a zašeptal: " A takhle se usmívej už napořád. Jasné?"
"Jasné." Usmála jsem se a sama ho políbila. Přitáhl si mě víc k sobě a nakonec jsem se mu posadila na klín.
Připadala jsem si jako v nebi. Teprve teď mi začalo docházet, že jsem ho celou dobu milovala, ale schovávala jsem to za nenávist. Nevím, kde se to vzalo v něm.
Začal si hrát se spodním lemem mého trika. Na chvíli jsme se líbat přestali a on mi přetáhl triko přes hlavu. Teprve teď jsem si všimla, že je jenom v teplákách a županu, který už ležel dlouho úplně v jné části pokoje.
Pořádně jsem si ho prohlédla. Sakra, proč je tak dokonalý? Vypracované tělo, ale jak k němu přišel? Vždyť neměl čas, chodit do posilovny.
"Nikdy mě nepřestaneš překvapovat." Zamumlala jsem.
"Nápodobně." Zašeptal mi do ucha a rozepnul mi podprsenku. To už mě chytl do náruče a přemístili jsme se na postel. Postupně z nás spadlo všechno oblečení.
"Opravdu to chceš?" Zeptal se mě. Pomalu jsem přikývla a to mu stačilo. Následovaly nejkrásnější chvíle mého života.
Ráno jsem pod svou hlavou ucítila něčí ruku. Neohrabaně jsem otevřela oči a podívala se vedle sebe.
"Dobré ráno." Zašeptal a políbil mě. Tak to nebyl sen.
