Stay with me

4. Rape?

Dylan

„Myslím, že by si se bát měl" řekne mi a zmizí.

Jak to mám pochopit? Myslím, že by si se bát měl.

Mám se bát nebo ne?

Bude na mě zlá i když se mě zastala?

Po škole jsem se vydal domů jako vždy. Nikdy s nikým nikam nechodím, možná výjmečně s Peterem, ale to je tak jednou za dva měsíce.

Posledních pár kroků a budu doma.

Odemkl jsem a klidně vešel dovnitř.

Nikdo není doma.

Vzal jsem si knížku a šel si sednout k oknu, aby jsem měl víc světla k čtení.

Po chvilce zvednu hlavu, aby jsem se zamyslel, kde jsem vlastně skončil.

Dívám se z okna když uvidím nějakou holku, jak ji obtěžuje nějaký týpek.

Nikdy jsem nebyl takový typ, který se pere o holku, protože jsem ještě žádnou holku neměl, ale teď to bylo jiné.

Zajímalo mě co se tam děje.

Zaklapl jsem knihu a šel se podívat co se tam děje.

Obul jsem si svoje conversky a vyšel ven.

Uviděl jsem jak ji zrovna ten chlápek tahal někam do koutu ulice.

Bránila se mu, avšak on byl silnější.

Běžel jsem za nima, ale tak, aby jsem byl co nejnepádnější.

Přiblížil jsem se k nim, ale teprve teď jsem poznal, že je to Bella.

Teď jsem byl teprve zaskočen.

Mám ji pomoct?

Nemám ji pomoct?

Myslím, že by jsem ji měl pomoct, protože ten úchylák z ní serval triko.

„Hej, co to tam děláte?" jako fakt? Nic lepšího mě napadnout nemohlo? Vždyť to šlo úplně vidět o co se on pokouší.

Otočil se na mě a mě přumrzl úsměv na tváři, který jsem stejně neměl.

„Jestli s tím nepřestanete tak na vás zavolám policii" řeknu sice né moc sebejistě, ale nic jiného mě nenapadlo.

Začal jsem vytahovat mobil, aby věděl, že to myslím vážně. Přitom jsem nikam volat nechtěl.

Bál jsem se.

Ho i jí.

Nevím co teď.

Chlápek přesměruje svůj pohled ze mě na Bellu a zpátky na mě a pak se nečekaně rozeběhne směrem pryč.

Oddychl jsem si.

On je pryč, ale Bella tam pořád stojí jenom v podprsence. Tak jsem ještě žádnou holku neviděl, ale musím říct, že to není nejhorší.

„Ehm, ehm" odkašlala si po chvíli Bella. Asi jsem se na její obnažený hrudník dlouho díval a neuvědomal si to. No co, vše je jednou poprvé.

„Jo,... ehm... sorry" řeknu a zahledím se na svoje boty.

Vidím jenom jak její nohy jdou směrem k triku, které ji odhodil ten úchylák.

Když usoudím, že se už oblekla, podívám se na ni.

„Jsi v pořádku?" zeptám se nejistě.

„Jo jsem" řekne a na tváři se ji vykouzlí úsměv. Taky se usměju.

„Nechceš jít k nám? Mám to blízko a navíc nikdo není doma" zeptám se jí a doufám, že odpoví kladně.

„Mám to taky blízko, ale teď budu radši s někým, takže půjdu s tebou" mé srdce se málem zastavilo. Budu doma, sám s tou nejhezčí holkou.

Byla jako vyměněná, vůbec jsem ji nepoznával.

Ve škole je drsná a tady se div nerozklepe.

„Tak jdem?" zeptám se s úsměvem a ona jenom přikývne.

Jdeme mlčky bok po boku.

„Mi casa es su casa" řeknu když otevřu dveře.

„Sí" odpoví a mě jenom překvapí, že umí španělštinu.

******************

Votes&Comments potěší

Anne