Stay with me

9 ♥ Deal

Jenom co jsem přišla ke škole, přiběhl ke mně Jeydon. Naivně jsem si myslela, že to byla jenom jedna velká sranda.. Nebyla.
„Ahoj, LÁSKO" sladce se usměje a mně se z toho oslovení udělá zle.
„Ahoj" řeknu tiše a on mě políbí na rty. Znechuceně mu to oplatím a vidím, jak k nám jde zbytek „naší" party.
„Jeydone, mysleli jsme si, že si děláš srandu. Ona je to vážně pravda!" vykřikne někdo ze skupinky a on se jen zasměje.

Když vcházíme do školy, všichni nám jako obvykle ustupují z cesty. Někdy si říkám, jak jsou všichni hloupí. Proč ze sebe nechávají dělat hlupáky a podřizují se těm, kteří si nic z toho nezaslouží a oni právě oni jsou ti hlupáci. Jen co jsem si myslela, že se mi daří úspěšně vyhýbat Dylovi, uvidím ho u jeho skříňky. Vytahuje si učebnice, tak jak to dělává vždycky než jde do třídy. Doufala jsem, že odejdeme dřív, než se otočí, ale mýlila jsem se.

Nešlo přehlédnout, jak mu v očích zmizely jiskry a objevila se tam bolest a vztek. Sklopila jsem pohled a potichu si povzdechla. Jeydonův úšklebek na tváři nešel přehlédnout a já se ho snažila radši ignorovat.

Přišli jsme do třídy a posadili se, samozřejmě si Jeydon sedl vedle mě. Snažila jsem se předstírat, že je mi úplně jedno co učitelka vykládá před tabulí a že jí vůbec neposlouchám. Přitom jsem nenápadně poslouchala každé její slovo, nemám potřebuju propadnout.

Zbytek dne probíhal docela v klidu, až na to když jsme ještě tak pětkrát potkali Dyla. Cestou domů jsem se rozhodovala, jestli za ním jít nebo ne. Kdyby ale zase někdo viděl, zhoršila bych to mně i jemu. Radši jsem se rozhodla jít domů.

Po několika hodinách dělání všelijakých věcí, abych se zabavila jsem se rozhodla za ním jít. Je tma a nikdo mě nemůže vidět. Vzala jsem si na sebe mikinu, u dveří obula boty, vzala klíče a vyběhla ven. Dala jsem si kapuci na hlavu, aby mě nikdo nepoznal a přeběhla ulici. Zaklepala jsem na dveře a nervózně čekala až otevře. S překvapeným výrazem se na mě podíval a já okamžitě vstoupila dovnitř a zabouchla za sebou dveře, aby mě nikdo neviděl.
„Co tady děláš, Bell?" řekne hlasem, který jsem u něj ještě neslyšela. Není v něm žádná emoce.
„Mám pro tebe návrh. Uzavřeme dohodu"

******************

♥ Tak jsem zase tady! Omlouvám se, že přes dva týdny nevyšla část, ale kdo čte můj příběh ví, že jsem si dala pauzu a na tenhle příběh jsem úplně zapomněla.

♥ Doufám, že se vám kapitola líbila i když je kratší než obvykle.

♥ Budeme rádi za každý vote a koment.

♥ Vaše Vivi ♥